V českých zemích byl letní čas zaveden poprvé v letech 1915 a 1916, vrátil se za druhé světové války v roce 1940 a trval až do roku 1949. Potřetí si Češi začali posouvat hodinky v roce 1979 za ropné krize. Do roku 1995 trval v Česku letní čas šest měsíců. Od roku 1996 se republika připojila ke zvyklostem Evropské unie a časový posun trvá sedm měsíců, tedy do konce října.
Letní čas se zaváděl mimo jiné i kvůli úsporám elektrické energie. Mluvčí ČEZ Ladislav Kříž však v minulých letech opakovaně řekl, že na spotřebu elektřiny letní čas pravděpodobně nemá žádný vliv.
Evropská komise se bude v příštích týdnech zřejmě zabývat otázkou, zda má smysl v EU i nadále dvakrát ročně měnit čas ze zimního na letní a zpět. Na evropskou exekutivu se kvůli tomu obrátil lidovecký europoslanec Pavel Svoboda, který usiluje o to, aby byla zrušena evropská směrnice o úpravě letního času. (více o snaze zrušit směrnici zde)
Lékaři a psychologové se shodují na tom, že na změnu času si lidé, zejména starší lidé a děti, zvykají asi týden. Hůře si prý zvykají hlavně na letní čas, kdy musí fakticky vstávat o hodinu dřív. (rozbor poznatků, co přináší letní čas, čtěte zde)
