ČTĚTE TAKÉ:
Při kávě za 7 korun se červenám, říká poslankyně
Koncipient v právnické kanceláři Stanislav Gross řeší problém. Nelíbí se mu délka soudního řízení.
Když exministryně zdravotnictví Milada Emmerová opouštěla svůj úřad, netušila, kolik stojí lístek na tramvaj.
Zdá se to neuvěřitelné. Jako by politici nežili na stejné planetě jako jejich voliči. Zákonodárci totiž mohou využívat několika výhod, na které v posledních týdnech MF DNES znovu upozornila.
Patří mezi ně například doprava po celé republice i v městských autobusech a tramvajích zdarma. Poslanci přitom inkasují každý měsíc náhrady na dopravu, které mohou dosáhnout až pětatřiceti tisíc korun.
Na dovolenou mohou poslanci odjet do středisek v Harrachově za 60 a do Lipnice nad Sázavou za 49 korun. V neziskové parlamentní jídelně, uprostřed jedné z nejdražších pražských čtvrtí Malé Strany, si koupí polévku za osm korun. Za stejnou cenu pořídí i skleničku džusu.
Na otázku, proč mají tolik výhod, když jejich základní plat se 1. ledna vyšplhal na více než 57 tisíc korun, většina zákonodárců odpovídá: "To se musíte zeptat někoho jiného. Zkrátka to tak je."
Když hrozí omezení jejich privilegií, nikdy se při hlasování nenajde dostatečná většina hlasů.
"Uznávám, že doprava zdarma je opravdu nadbytečná. Každý vždycky řekne, že vůle by byla, ale zrovna se to nějak nehodí," vzpomíná expremiér Stanislav Gross na pokusy omezit výhody politiků.
Teprve po odchodu z politiky a návratu do normálního života jsou ochotni poslanci připustit, že výhody jsou minimálně neetické.
"Je to přežitek z dob komunismu. Pokud je nějaká výhoda spojená s veřejnou funkcí, tak musí sloužit k jejímu výkonu. Ubytovna v Harrachově by měla sloužit k pořádání výjezdních zasedání stran, nikoli rodinných rekreací," tvrdí bývalá poslankyně a dnes advokátka Hana Marvanová.
Přesto se i mezi bývalými politiky najdou zastánci "zvláštních pravidel" pro poslance. Milada Emmerová v poslaneckých výhodách nespatřuje nic špatného.
"Nepovažovala bych je za nějaké maxivýhody. Tramvají jsem v Praze jela asi čtyřikrát, protože jsem na to neměla čas. A zimní rekreace? Přirovnala bych je k zájezdu přes odborovou organizaci. A ty podnikům taky nikdo nevyčítá."
Plat si moc neužijí
Poslanci a senátoři podle bývalé ministryně obětují své osobní životy a profesní kariéry, aby mohli "sloužit" voličům. "Plat, něco mezi padesáti a šedesáti tisíci korun, si ani neužijí. Není co závidět," tvrdí Emmerová.
"Musela bych se nad tím hluboce zamyslet a mít ty položky před sebou, abych mohla říct, že některá výhoda je nadbytečná," dodává. Ale i ona přiznává, že politici žijí odtrženi od světa mimo parlamentní budovy.
Život v akváriu
Stanislav Gross se pohyboval ve vrcholové politice téměř čtrnáct let. Jak proběhla jeho "srážka" s běžným světem?
"První náraz byl asi v dopravě. Za posledních pět jsem se nemusel starat o to, jak se dopravím z místa A na místo B. Teď se o to prostě starat musím. A zjišťuju, že to s sebou nese spoustu problémů," vypráví Gross.
Zatímco léta byl zvyklý, že ho jeho lidé přivedli až před ty správné dveře, nyní si musí poradit sám. Teď přiznává, že někteří politici žijí v akváriu, obklopeni péčí a privilegii. A shodne se na tom i s bývalým senátorem Janem Rumlem.
"Zvenku to vypadá jinak než zevnitř. Uvnitř má člověk pocit, že to, co dělá, je strašně důležité. Zvenčí najednou vidíte, jak ta politika v mnoha ohledech prostě škodí," soudí Jan Ruml a přiznává, že si často musel vyslechnout kritiku lidí kvůli nejrůznějším výhodám nebo třeba imunitě.
"Lidé vás napadají i za věci, se kterými nemáte nic společného," doplnil Ruml. Sám přitom pokládá některé poslanecké výhody za nevkusné. "Nevím, proč není vůle zbavit politiku nadbytečných výhod. Každý s tím sice do politiky vstupuje, ale pak v prostředí, které do velké míry připomíná skleník, na svá předsevzetí rychle zapomene," domnívá se Ruml.
