Pokud se totiž pacient se svým lékařem neshodne na nutnosti navštívit specialistu, bude právo rozhodnout na lékařově straně.
Toto pravidlo by bylo zavedeno v případě, že by parlament schválil zákon o veřejném zdravotním pojištění, který ve středu přijal kabinet. Zákon by totiž posílil roli praktického lékaře jako koordinátora zdravotní péče.
U některých pacientů vyvolává tato úprava strach, že jejich zdraví může být zanedbáno nebo že se ke specialistovi dostanou až když už bude skoro pozdě.
Podle praktické lékařky Alexandry Obrtelové z Prahy se problémům dá předejít, když pacient důvěřuje svému lékaři. "Pacient a lékař se můžou domluvit. Pokud bych však pacienta nepřesvědčila, nemůžu vyloučit, že bych ho na vyšetření k odbornému lékaři poslala. Záleželo by však také na tom, jak dlouho pacienta znám, v jakém je psychickém stavu a podobně. Nejsem přítelem striktních řešení," říká Obrtelová.
I někteří specialisté se ´posledního slova´ praktických lékařů obávají. "Problémy nám tato úprava nejspíš způsobí. Znamená totiž větší zátěž pro pacienty, kteří nebudou chtít čekat dvě hodiny u svého praktika. Několikrát se mi stalo, že praktický lékař správně nerozpoznal nějakou chorobu a stav pacienta se kvůli tomu zhoršil. Bylo to však naštěstí vždy jen u lehčích onemocnění - jako je třeba exém. Pokud jde například o podezření na nádorové onemocnění, jsou lékaři velmi opatrní a při sebemenší pohybnosti posílají pacienty k nám," popisuje kožní lékařka Jindřiška Rajnišová.
"Ve většině případů se tento model bude osvědčovat, ale ukáží se i stinné stránky. Za svou praxi jsem se setkal s případy, kdy se ke mně pacient od praktického lékaře dostal později než by měl. Musím přiznat, že kdyby ke mě přišel pacient a rozumně by mi vysvětlil proč přichází bez doporučení, že má oprávněné pochybnosti o rozhodnutí svého praktického lékaře, asi bych zvolil osobní přístup a vyšetřit bych ho," soudí endokrinolog Michal Tauš.
Praktičtí lékaři však podle svých slov nerozhoduje náhodou nebo z vlastní vůle. "Když se mnou pacient nesouhlasí, provedeme další vyšetření, abychom vyloučili případné pochybnosti," hájí praktické lékaře Obrtelová.
Určité problémy jsou také se vzděláváním. "Česká lékařská komora organizuje množství seminářů a podobných akcí, ale stejně je ve vzdělávání praktiků ještě velká rezerva," domnívá se Tauš i když uznává, že se tato oblast rychle zlepšuje.
Specialisté s ministerstvem shodují na tom, že je nezbytně nutné, aby měl lékař počet návštěv pacientů u specialistů pod kontrolou. "Opravdu nejde, aby si pacient spontánně zašel na gastroenterologické vyšetření, když se mu udělá špatně po chlebíčku. Takové vyšetření je totiž i velice nákladné," připomíná Tauš.
Podle Rajnišové však zákaz není nejlepší řešení. "Praktický lékař by měl mít přehled o všech vyšetřeních, které pacient podstoupí, aby se zbytečně neopakovala. Někdy by se to však dalo vyřešit jen lepší spoluprácí a komunikací mezi praktiky a specialisty. Jsem proto, aby pacienti mohli k lékaři chodit rovnou," říká.
V některých ordinacích by schválení zákona velkou změnu nevyvolalo. "Již nyní tvoří pětadevadesát procent mých pacientů lidé, kteří přijdou od praktického lékaře. Pro mě je to velké ulehčení práce, protože pacient má už za sebou všechna základní vyšetření," říká endokrinolog.
