Byl promrzlý a skoro nedýchal. Kdekoho nejspíš koncem minulého týdne napadlo, že by si malého Čtvrtka, jak ho zdravotní sestry mezitím pojmenovaly, odvezl domů.
"Jsem bezdětná a velmi ráda bych ho adoptovala," napsala redakci například Phuong Nguyen. Jenže tak snadné to není. Až se opuštěný chlapec uzdraví, úřednice na pražském magistrátu budou rozhodovat, komu ho dát k adopci.
Kdo chce adoptovat dítě, musí se připravit na dlouhé měsíce strávené ve společnosti sociálních pracovníků. Ti se pozvou na návštěvu a prostudují, jak mají potenciální rodiče doma čisto. Od sousedů zjistí, jestli se chovají spořádaně, a je samotné pak pošlou k psychologům na testy. Nakonec "rodičům-čekatelům" na kurzech vysvětlí, že adoptovat dítě není vůbec tak snadné.
Adopce chce zodpovědnost a toleranci
"Chceme, aby rodiče pochopili, že se věci také můžou vyvinout jinak, než si představují," říká Pavel Weiss, člen komise, která rozhoduje v Ústeckém kraji o tom, které dítě se dostane ke kterým rodičům.
"Sejdeme se tak jednou do měsíce nebo častěji, když je potřeba." Pokaždé umístí čtyři až osm dětí.
Proč tak málo, když jsou jich v kojeneckých ústavech tisíce a ještě víc rodičů čeká, až si osvojené dítě odvezou domů? Problém je v tom, že děti musí nejprve přijít o naději, že se budou moci vrátit k původním rodičům. A navíc: lidé, kteří žádají o adopci, mají často velmi detailní představu o tom, jak by mělo jejich dítě vypadat. Čím jsou náročnější, tím déle budou čekat.
"Pokud jsou rodiče tolerantní a nevadí jim, z jakých poměrů chlapec či dívka pocházejí, můžou mít dítě už pět měsíců od vydání kulatého razítka," tvrdí ředitelka mosteckého kojeneckého ústavu Milada Šilhová.
"Když chce někdo maximálně tři měsíce staré bílé dítě bez zdravotní zátěže, může také čekat tři až čtyři roky," dodává.
Zájem je o modrooké holky
Nejrychleji se k novým rodičům dostane modrooká blonďatá holčička. O ty mají čeští adoptivní rodiče největší zájem. Tedy pokud její matka neprošla drogovou závislostí.
"Žadatelé o adopci se drogové závislosti bojí. Zvláštní je, že jim nevadí alkoholismus, ale když matka prošla během těhotenství drogovou závislostí, je to pro ně velká neznámá," vysvětlila.
Právě takových dětí je v kojeneckých ústavech relativně dost. Stejně jako romských. I z těch mají Češi strach. "Mezi uchazeči o děti jsou i romské páry, těm je to samozřejmě jedno. Jakmile je pár z majoritní populace, navíc z malého města, je to mnohem těžší," konstatuje Šilhová.
Romské děti tak musí většinou počkat, až projdou krajským a celorepublikovým "kolečkem". Když je nikdo z Česka nechce, mohou o ně mohou projevit zájem cizinci.
"Dobře se nám daří umisťovat je v dánských nebo italských rodinách," říká Šilhová. Právě do Itálie odešel nedávno malý romský chlapec z Mostu za svým adoptovaným sourozencem.
. Adopce v ČeskuO svěření dítěte do péče žádá zhruba 2 300 párů. Loni získalo své adoptivní rodiče 1 154 opuštěných dětí. V kojeneckých ústavech pro děti do tří let, odkud lidé adoptují nejvíc dětí, jich žije 1 800. Dětí ve věku od tří do osmnácti let žije v ústavní péči 7 621. V Česku je 225 dětských domovů a výchovných ústavů. |
