David z Prahy je vytáhlý teenager v šedivé bundě. Na rozdíl od revoluce on ještě zřejmě plnoletosti nedosáhl. "Vím o tom ze školy, vyprávěli mi o tom rodiče," říká.
K pomníku ale chodí pravidelně. "Vyprávím o tom dětem. Vadí mi, že mladí dneska ani neví, co se tenkrát stalo," říká a se svou dcerkou zapaluje u památníku v průchodu na Národní třídě svíčku.
Mladá maminka s malou dcerou si na listopad pamatuje jen matně. "Byla jsem ve čtvrté třídě. V době listopadových událostí jsem si nejspíš hrála. Moc si toho nepamatuju. Jen to, že se naši kvůli tomu hrozně pohádali. Každý byl jiného názoru," vypráví.
Nejvíc lidí se tu tísnilo kolem desáté, kdy sem přišli položit věnce politici. Ti se s lidmi zdraví, s některými prohodí dvě tři věty, většina přihlížejících po politických špičkách jen zvědavě pokukuje.
"Kde jste nechal cepín?" ozvalo se z davu na adresu primátora Pavla Béma, který v letos zdolal Mount Everest. "Tentokrát jsem přišel bez něj," směje se Bém a jde se zdravit s dalšími lidmi.
Je mezi nimi i elegantní starší dáma z Prahy. "Přišla jsem zavzpomínat na listopad. Chodím sem každý rok," . Lidé už podle ní ani nedoufali, že se ještě dočkají svobody.
"Jediné co mě mrzí je, že lidé nejsou slušní. Každý všemu rozumí, každý to vykřikuje v hospodě. Za komunistů si přeci jen dávali větší pozor, protože člověk nikdy nevěděl, kdo vedle něj v té hospodě sedí," říká.