Ale všechno, co udělá Muammar Kaddáfí, je třeba brát s rezervou. Smysl pro dramatická gesta mu nikdy nechyběl.
Jedno je však třeba říct: zpráva z Libye je velká událost. A to přesto, že Kaddáfí zřejmě neměl nic, čeho by se mohl vzdát.
Vývoj a výroba nebezpečných zbraní usnuly nebo byly už v minulosti zastaveny. Ve světě reálné politiky to však neznamená, že se jich Kaddáfí nemůže ještě jednou ve vhodné chvíli vzdát. Ten okamžik nastal teď. A všichni jsou velmi spokojeni.
Libyjský vůdce, jenž několik let těžce dřel, aby se dostal do salonu pro slušné, právě vchází hlavními dveřmi. George Bush zaznamenal další vítězství bez jediného výstřelu. Libye mu navíc umožnila ukázat, že nepráská jen bičem, ale umí také dovedně zacházet s cukrem.
To je důležité, protože muslimové rádi přesvědčují sami sebe, že Bush se vydal na nemilosrdnou křížovou výpravu proti islámu. V Kaddáfím nyní dostali důkaz, že to tak není. Kdo nejde proti, je odměněn. Ale přesto zřejmě každý cítí, že něco není úplně v pořádku.
Když řekne britský ministr zahraničí Jack Straw, že Kaddáfí je velký státník, chce se člověku dodat, že ještě nedávno byl velký terorista. Když Bush řekne, že hodnověrnost Libye se navrátí, chce se mu připomenout staré indiánské pravidlo, že jen opatrný bojovník nepřijde o skalp.
Kaddáfí rozhodně ukázal, že je chytřejší než Saddám. Ke křížku šel hned po 11. září. Z teroristy se stal hodný terorista. Ke změně potřeboval jen popřít mnohé své předchozí činy. To pro něj však nikdy nebylo těžké.
Když naplnil věznice politickými vězni, sám sedl do buldozeru a rozboural zdi kriminálů. Bushova vracející se "hodnověrnost Libye" by neměla znamenat automatickou hodnověrnost jejího vůdce. Vzdal se sice svých ničivých programů, ale předtím nechal vyhazovat do povětří civilní letadla plná nevinných lidí.
