Volby komunálních politiků však tradičně zůstávají mimo větší pozornost a přikládá se jim menší důležitost než volbám do obou komor parlamentu. Komunálním politikům se kvůli tomuto paradoxu toleruje kdeco. Od neplnění slibů až po přidělování lukrativních zakázek obce příbuzným zastupitelů nebo starosty.
Kvůli tomu je dnes komunální politika v Česku velice náchylná ke korupci. Obzvlášť obyvatelé středně velkých měst nechávají své zvolené úředníky bez větší kontroly.
Lidem, kteří žijí v Brně-Líšni, poslední čtyři roky příliš nevadilo, že jejich zastupitel vlastní stavební firmu, která dostala od vedení této městské části zakázky za deset milionů korun.
Například před třemi lety si radní v Uherském Hradišti odhlasovali, že si budou mezi sebe rozdělovat zakázky, na které se nemusí vypisovat výběrové řízení.
Nejenže podobné případy tolerují obyvatelé měst, dokonce ani zákon neklade na komunálního politika nároky jako na vrcholového politika.
Zákon o ochraně veřejného zájmu, podle kterého politik nesmí zneužít své pozice k získání "neoprávněného prospěchu pro sebe nebo jinou právnickou nebo fyzickou osobu", se týká jen poslanců a senátorů. Starostů, radních a zastupitelů už ne.
"Lidé se prostě obecně málo zajímají o politiku. Zajímají se vlastně jen o tu, kterou vidí v televizi, ale nevidí smysl v tom, chodit sledovat jednání zastupitelstva. Myslím, že je to stále ještě dědictví z dob minulého režimu, kdy byli lidé odtrženi od toho, že by mohli něco dělat," vysvětluje politolog Miroslav Mareš.
Obyvatelé měst a obcí se tak většinou spokojí s upraveným náměstím, které jim městský úřad nechá nově vydláždit často jen několik málo měsíců před komunálními volbami.
Nelze se proto divit, že se v letošní kampani do komunálních voleb objevují stejné (nesplněné) sliby z voleb v roce 1998. A často i sliby nesplnitelné. Politici mnoho neriskují.
Nemusí se bát představy, že je budou voliči chodit kontrolovat na jednání zastupitelstva a klást jim otázky typu: Proč nemáme stále zavedený plyn, vždyť to slibujete roky! "O komunální politiku projevují lidé zájem až tehdy, když se jich osobně dotkne nějaký problém.
Třeba výstavba dálnice, supermarketu nebo uprchlického tábora v jejich městě. Teprve pak dokážou sepisovat petice," dodává Mareš.
V Česku se jen sporadicky objevují případy, kdy obyvatelé některého městečka přijdou za starostou s peticí nebo donutí vedení obce k místnímu referendu.
| V KOMUNÁLNÍCH VOLBÁCH ZVOLÍME VÍCE NEŽ ŠEDESÁT TISÍC LIDÍ |
| • volby určí 6348 starostů • volí se 62 tisíc městských a obecních zastupitelů • na tato místa kandiduje 193 216 občanů • z nich je 139 688 mužů a 53 528 žen • nejvíce kandidátů, přes 145 tisíc, nepatří k žádné politické straně • nejstaršímu kandidátovi je 95 let. Je jím Jan Zahradníček, který se na kandidátce ČSSD uchází o místo v zastupitelstvu Viceměřic na Prostějovsku • do voleb jde 322 kandidátů, kterým je právě 18 let |
|
Hlasovací lístek může být vytištěn oboustranně. V jeho záhlaví je uveden název obce a počet členů zastupitelstva. Kandidáti jedné volební strany jsou v samostatně zarámovaných sloupcích. Obyvatel územně členěného statutárního města nebo Prahy obdrží hlasovací lístky dva - do městského zastupitelstva a do zastupitelstva městské části, v níž má trvalý pobyt. Hlasovat lze hned třemi způsoby: Ve městech, která jsou rozdělena na více obvodů, se nevolí všichni členové zastupitelstva, ale jen jejich poměrná část. Například Praha má 70 zastupitelů, je rozdělena do pěti volebních obvodů a v každém se volí jen 14 z nich. |
