"Každý tu prožitou hrůzu zvládá jinak. Někdo s nikým nemluví, jiný to chce naopak vykřičet, někdo se strašlivě zlobí na viníky nehody," říká vedoucí Krizového centra Ostrava Petra Ďásková.
Na mnohé z těch, kdo byli u nehody či tam měli své blízké, teprve nyní začíná neštěstí doléhat. Buď se ozývají černé můry, nebo se třeba potřebují starat o zraněného člena rodiny, ale nemohou si to dovolit.
Krizové centrum oslovilo nebo ještě osloví všechny cestující z vlaku. "Když zvážíme, kolika lidí se to neštěstí týká, může jít až o tisíce postižených," říká Petra Ďásková.
Jde nejen o cestující, ale i o jejich rodiny, přátele a známé. S neštěstím se budou dlouho vyrovnávat také záchranáři a jejich blízcí, lidé, kteří nehodu viděli, protože bydlí nedaleko nebo jen náhodou byli nablízku.
A první zájemci o odbornou pomoc už odborníky oslovují. Jde například o člověka, který dal lístek na koncert skupiny Iron Maiden někomu jinému, a teď má výčitky, že ten člověk zahynul místo něho.
Desetiletá Lucie ze Zábřehu na Šumpersku jela ve vlaku s přítelkyní svého otce, která byla po nehodě na místě mrtvá. Lucie zůstala v troskách vagonu bez kohokoli blízkého, sedačka jí skřípla nohu tak, že o ni málem přišla.
A i když jí nohu lékaři díky rychlé operaci zachránili, obtížnější pro ni bude zapomenout na to, co viděla. "Když dcerku po třech dnech probrali z umělého spánku, začala plakat a křičet. Vzpomínala na ty mrtvé a zraněné, které viděla, na to, jak nemohla ven," říká Lucinčina maminka Lenka Opálková.
Dcera už se s operovanou nohou, kterou lékaři vyztužili šrouby a dráty, snaží s pomocí berlí chodit. Po tělesné stránce se jí daří stále lépe. O to hůř je na tom psychicky.
Vzpomínky na nehodu se snaží zahnat psycholožka, která děvče v nemocnici navštěvuje. Lucie se bez kvalitní odborné péče, léků a terapie neobejde. "Je jasné, že to bude trvat roky. A stejně tak je jisté, že na to, co prožila, do smrti nezapomene," říká ostravská klinická psycholožka Ludmila Mrkvicová.
Mluvte o tom, radí odborníci
Na mnoho těch, kteří neštěstí prožili nebo se starají o někoho, kdo byl při něm zraněn, začíná doléhat nejen stres z toho zážitku, ale i další docela obyčejné starosti.
Jako na maminku Lucie Lenku Opálkovou, která teď řeší, jak se postarat o další dvě děti. Ty jsou v Zábřehu, ale ona je v Ostravě s dcerou. Zaměstnavatel jí nabízí neplacené volno, jenže to si ona nemůže dovolit...
"V rodinách, kde je někdo zraněn, se obvykle začne nedostávat času a peněz," potvrzuje Petra Ďásková. I v těchto případech dokážou odborníci poradit, například s tím, na jakou státní podporu mají postižení nárok.
Psychologové, ale také duchovní radí těm, kdo přišli při nehodě o někoho blízkého, aby se vyplakali a o svých zážitcích mluvili.
A také aby odpustili. "Bylo by zlé, kdyby nás ovládla zloba a vztek. Pokusme se odpustit těm, kteří nehodu, byť neúmyslně, zavinili," řekl lidem v sobotu ve Studénce na mši za oběti neštěstí ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz.
