Devětadvacetiletého Petra v únoru pustí z věznice v Jiřicích. Dostal se tam na pár měsíců kvůli momentu, kdy neudržel nervy na uzdě a na letišti v Praze-Ruzyni rozbil skleněné dveře. „Během čekání na otce, který přilétal z Anglie, jsem se trochu opil a pohádal se s přítelkyní. Abych neuhodil ji, praštil jsem do skleněné výplně dveří,“ říká mladý muž.
Svůj prohřešek Petr bez okolků popisuje Vladimíru Malému z neziskové organizace Rubikon během pracovních pohovorů nanečisto, které pro odsouzené z jiřické věznice minulý týden uspořádali v pražském komunitním centru Kotlaska. Odsouzení krátce před propuštěním tímto způsobem trénují na skutečná interview a učí se mluvit s personalisty o své trestné činnosti. Petrovi H. to zjevně nečiní žádný problém.
„Za rozbitou výlohu jsem nejdřív dostal 180 hodin veřejně prospěšných prací a nakázali mi uhradit škodu. Těch devět tisíc za dveře splácím, ale na veřejně prospěšné práce jsem nenastoupil, tak mi to spočítali natvrdo.“
Pracovník Rubikonu si vyslechne Petrovy představy o budoucí práci, a dokonce má pro něj konkrétní nabídku na pozici skladníka v Plzni. „To bych bral. V Praze potkávám lidi, kteří mě táhnou ke dnu, a když je ta Plzeň i s ubytováním, nemám si co rozmýšlet,“ reaguje Petr, bývalý pracovník ostrahy v Tesku.
Vladimír Malý však zůstává zdrženlivý. Při svých návštěvách věznic se snaží propojovat odsouzené se zaměstnavateli ještě předtím, než vyjdou ven, a zná i úskalí. „Sice jsme se domluvili, ale ještě se uvidí, jestli se z toho dotyčný nevyspí,“ podotkne, když se ti dva rozloučí.
Vězeňská seznamka
Pohovory nanečisto probíhají podobně jako seznamka. Odsouzení z jiřické věznice, kde se pyká za lehčí provinění, se postupně střídají u šesti stolečků. Každý dialog se musí vejít do dvaceti minut.
Mezi školiteli jsou zástupci České pošty, KIO bistra nebo sociálního podniku Rubikon centrum. Celkem má Rubikon kontakty zhruba s pěti sty zaměstnavateli. „Trestní minulost kandidátů neopomíjíme, ale hlavní je debata o práci,“ podotýká za Rubikon Lucie Streichsbierová.
Odsouzení si tak mají možnost prověřit svoje sociální dovednosti a sebeprezentaci, potřebnou při skutečných pohovorech.
Čtyřiačtyřicetiletý Petr G. původem z Ostravy na rovinu přiznává, že toho v životě ještě moc nenapracoval. Za mřížemi je už potřetí, tentokrát se mu chýlí ke konci šestiletý trest za krádeže.
„Když jsem vyšel z vězení minule, nikde mě nechtěli, tak jsem do toho znovu spadl. Teď bych to chtěl jinak. Vyučený nejsem, ale práce se nebojím. Umím opravovat auta a taky rád vařím. Naučil bych se cokoliv,“ ubezpečuje personalistku z KIO bistra.
Padesátiletý Pavel z Pardubic řídil v opilosti, a když mu sebrali řidičák, sedl za volant znovu. Pyká za maření úředního rozhodnutí. Rád by našel nějakou práci v pohostinství, ze začátku klidně jen sezonně na horách. „Třeba do pekárny mě nikdo nedostane, ale když budu mít dobrou práci, chytím se,“ dušuje se.
Pohovory nanečisto mají pomoci snižovat recidivu. Pro zaměstnavatele zase uchazeči, předem prověření neziskovými organizacemi, představují menší riziko. Personalista se o nich dozví mnohem více informací. Recidiva se v Česku pohybuje kolem 70 procent, recidiva naměřená u výzkumného vzorku klientů Rubikonu přitom činila pouhých 11,4 procent.
