ODPOVĚDI VÁCLAVA VAŠKŮ ČTĚTE ZDE
ČTĚTE TAKÉ:
Černobyl je jako Pompeje, říká fotograf
Václav Vašků čtenářům odpovídal na otázky, které se týkaly jeho pobytu v Černobylu, fotografování, ale i jaderné energetiky. Přiznal, že k ní má ambivalentní postoj.
"Jaderné reaktory považuji za jakousi přechodnou etapu vývoje energetiky vzniklou zejména díky poptávce po materiálu pro atomové zbraně. Myslím, že za sto let na tuto éru bude lidstvo vzpomínat už jenom jako na historii," napsal.
"Na druhou stranu věřím, že lidstvo bude využívat ten jediný úžasný a bezpečný atomový reaktor, který máme zadarmo - totiž naše Slunce. Každou vteřinu nás zásobuje energií dvacettisíckrát větší, než lidstvo spotřebuje," dodal.
"Je pravda ze máte po návštěvě Černobylu 4 ruce?" odlehčil vážné téma jeden čtenář. "Doufám, že mi nenarostou, ale občas bych je asi využil," kontroval Vašků.
Vašků: Byl to mastný výlet
Kde v Černobylu bydlel a jak se stravoval? "V zóně jsem bydlel, kde se dalo, většinou u místních lidí. V obci Orané kousek od Černobylu jsem chodil na večeře k Sergejovi, u kterého bydlel měsíc Gerd Ludvig, fotograf z National Geografic."
Na kolik vyjde takový výlet? "Je to pěkně mastné. Pokud chcete do zóny a k reaktoru, musíte mít průvodce, speciální auto a musíte zaplatit oficiální poplatek za vstup do zóny. Dohromady to dělá kolem 130 eur za den. Ale můžete také jen jezdit okolo zóny v opuštěných vesnicích. Tam se dostane každý bez problémů."
Jak vidí Václav Vašků postup sovětských úřadů krátce po katastrofě? Byly by následky méně tragické, kdyby o tragédii včas informovaly?
"Myslím že největší zločin bylo zatajovat katastrofu v prvních dnech, když byl ve vzduchu radioaktivní jód 131, který sytil štítné žlázy dětí. To byl opravdu zločin, který nebyl nikdy potrestán. Stačilo jen lidem říct, aby na dva, tři týdny zbytečně nevycházeli ven. A pak to, že nebyl rozdán ochranný jodid draselný," soudí.
Focení v zakázané zóně
Václav Vašků (44) pracoval jako mluvčí českých Greenpeace. Skončil před dvěma lety. Chtěl se především vrátit k fotografii. V černobylské oblasti byl loni třikrát, celkem dva měsíce. Za sérii černobylských fotografií 2. cenu Czech Press Photo 2005 v kategorii Příroda a životní prostředí.
Václav Vašků pobýval se starousedlíky v "zakázané" zóně, procházel se městem Pripjať, které těsně sousedilo s elektrárnou. V Minsku se sešel s profesorem Něstěrenkem, který jako první hlasitě apeloval na moskevské stranické špičky, aby katastrofu netajily a zajistily pomoc místním lidem.
Hovořil s fotografem Igorem Kostinem, který jako první fotografoval z vrtulníku vybuchlý reaktor a později fotil i oběti katastrofy v nemocnici či vojáky, kteří místo robotů odklízeli radioaktivní odpad. Z jeho snímků vyšla kniha, kterou na snímku drží v rukou Natálie Preobraženská, bojovnice za práva lidí, které tragédie postihla.
Foto: Václav Vašků (snímek zvětšíte kliknutím)
Společnou reportáž mu navrhla jeho známá, kanadská novinářka. Problém byly finance. Václav do své cesty vložil úspory a ještě si musel půjčit. Peníze se snaží splácet z prodeje fotek, které na Ukrajině a v Bělorusku pořídil.
"Byl jsem tam souhrnem dva měsíce. Pořád mám pocit, že s tím nejsem hotový, že vím hrozně málo. Chci vědět víc," říká.
