Oni mu pečlivě naslouchali a rozcházeli se s vědomím, že se co nejlépe připraví na odvetu.
Škromach už v kuloárech předvídal předčasné volby, kterým bude předcházet konec vlády, pád Grosse z premiérského křesla, a tedy také selhání „baby“ tandemu G+S.
Pro sociální demokracii přichází nepochybně nejtěžší krize za poslední léta. Krize, která může tuto stranu srazit do bezvýznamnosti. Ale – i když sociální demokraté nebudou souhlasit – je dobře, že tato krize přišla právě teď.
ČSSD se tak alespoň dostala do fáze, která měla nastat už dávno, nebýt jejího vítězství ve dvojích parlamentních volbách – v roce 1998 a 2002. Tato vítězství totiž uměle pozastavila nezbytné rozdělení ČSSD, kdy jedna skupina bude nepřímo donucena stranu opustit.
S trochou nadsázky je možné říci, že teprve teď nastane u patentového úřadu nával. Různé názorové proudy v ČSSD se tady budou ucházet o sociálnědemokratickou značku, která má stále svou cenu a slušnou tradici. Bude to úporná, nelítostná přetahovaná bez rukaviček a pravidel, která ukončí nesmyslné soužití naprosto různorodých lidí pod jednou střechou.
Poražený Škromach je nyní paradoxně ve výhodě. Zbavil se odpovědnosti, takže po prohraných volbách může (a bude) křičet, že viníkem prohry je tandem G+S, jejich odklon od klasických levicových voličů a snaha o zeštíhlování štědrého sociálního státu.
K němu se přidají lidé typu exministra Lachnita, který tvrdí, že „sociální demokraté byli vždy v jednom rybníku s komunisty“, a naděje celé této Škromachovy skupiny na mocenský převrat bude větší než kdy jindy.
Jenže ani dvojka G+S nebude zcela bez šancí, byť je lepší mluvit v souvislosti s budoucností spíše o Sobotkovi.
Grossova pověst je u lidí nenapravitelně otřesena, navíc on sám stále častěji naznačuje, že v roce 2006 plánuje minimálně dočasný odchod z politiky. Co tedy Sobotkovi lidé?
Pravda, očekávaný výprask ve volbách je oslabí, jenže těch, kdo nechtějí být s komunisty v jednom rybníku, je v ČSSD velké množství.
Stejně jako narůstá počet mladších sociálních demokratů, kteří chtějí stranu modernizovat po vzoru západoevropských levicových stran. Přitom usilují o takový sociální stát, v němž lidé nebudou spoléhat jen na pomoc státu, ale zároveň budou vědět, že když tuto pomoc potřebovat budou, tak přijde.
Velkou neznámou však zůstává Sobotka. Má na to, aby na patentovém úřadu „ukořistil“ ochrannou známku právě on? Dokáže získávat příznivce v ČSSD od řečnického pultu i ze zákulisí, jako to umí Gross?
A hlavně, vybuduje z ČSSD moderní levicovou stranu, která bude pro zemi přínosem, ať už bude v opozici nebo u vlády?
