Pokud trestní kauza skončí například odložením, zastavením stíhání či zproštěním obžaloby, může nově poškozený požadovat efektivní řízení. Než však podá stížnost k Ústavnímu soudu (ÚS), měl by vyčerpat všechny ostatní možnosti.
„V těchto případech se poškozený může obrátit se stížností na ÚS, pokud vyčerpal všechny prostředky k obraně, které mu zákon dává,“ řekla novinářům soudkyně zpravodajka Ivana Janů. Soud si však podle ní zachová zdrženlivost a zasáhne jen v mimořádných situacích.
Změna postoje ústavních soudců vyplývá ze středečního verdiktu ve spletité dědické kauze. Soudci připustili k projednání stížnost muže, jenž se musel rozdělit o dědictví po svém otci. O polovinu majetku včetně pozemků v Praze v milionové hodnotě se totiž přihlásil jeho polorodý bratr (sourozenec s jedním společným biologickým rodičem), který ve skutečnosti nebyl vlastním ani adoptovaným potomkem zemřelého. Obžaloby z podvodu byl nakonec zproštěn.
Stížnost skončila zamítnutím, trestní řízení tak definitivně končí. Ústavní soud vyzval ke smírnému řešení sporu mezi rozkmotřenými příbuznými. Podle Janů by to bylo vhodnější a efektivnější, než vést právní bitvu.
Spor o dědictví rozdělil rodinu, skončil až před ústavními soudci
Soudkyně kauzu označila za smutný případ, který v podstatě rozdělil rodinu. „Celý život si byli dobrými bratry. Najednou kvůli dědění majetku mezi ně vstoupilo něco, co každého rozvádí někam jinam, vstoupilo mezi ně trestní řízení,“ uvedla Janů.
Oba aktéři kauzy měli společnou matku, ale jiného otce. Když zemřel otec mladšího z nich, do dědického řízení se přihlásil také starší syn, který se zemřelým vyrůstal a později spolupracoval ve firmě, ale formálně nebyl jeho synem. Matka jej přivedla na svět v prvním manželství s cizincem, které skončilo rozvodem, a dokonce také změnou synova jména a příjmení.
Dědické řízení původně vedlo k dohodě mezi oběma muži. Skutečný syn s rozdělením majetku souhlasil hlavně kvůli tomu, že druhý údajný dědic předložil starý občanský průkaz zesnulého, kde byli v rozporu se skutečností zapsáni dva synové. Později však vypukl spor a záležitost začala řešit justice.
Městský soud v Praze v únoru 2012 uznal nevlastního syna vinným z podvodu. O čtyři měsíce později však verdikt změnil vrchní soud a zprostil jej obžaloby. Podle vrchního soudu obžalovaný sice musel vědět, že není vlastním synem, ale nepodařilo se vyvrátit jeho obhajobu, že si o sobě celý život myslel, že je osvojený.
Nikdo z aktérů sporu se středečního vyhlášení nezúčastnil. Přítomná právní zástupkyně s novináři nehovořila.
