Pokud spadnete do insolvence nebo Váš majetek zajistí exekutor je prodán v dražbě za nejvyšší nabídnutou cenu, která může být 1/3 odhadu a je to zcela běžné a normální.

Problém našich soudů je, že ačkoliv je lichva trestná, nikoho za ni netrestají.

Problém je, že pojem "lichva" není přesně definován, tedy kdy už to lichva je a kdy ještě ne.

Tento obchod s chudobou tu kvete již mnoho let. Vygeneroval desítky milionářů a desetitisíce zničených rodin, bezdomovce, sebevraždy.

Lichva je a byla trestným činem, ale z našich soudů to chápe až ten ústavní. Nižší soudy jen slepě podporují advokátně exekuční mafii, je to bez práce, nemusí se přemýšlet a skvěle to vydělává.

Našťastie podla nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. budú poskytovatelia spotřebitelských úverov podliehať licencovaniu ČNB a ak poskytne spotrebitelský úver osoba, ktorá nie je držitelom licencie, bude taký úver zadarmo (ujednania o úrokoch a poplatkoch budú neplatné, viz § 161).

Bohužel to přichází až teď. Našim zákonodárcům nic nebránilo tento problém řešit už před mnoha lety.

V tomto případě to byla jistě lichvářská smlouva. Ale všeobecně: mě děsí, že se může zpochybnit jakákoliv smlouva z důvodu, že jí někdo neporozuměl. Obzvláště nyní, kdy nemůže být v OP napsáno, že má někdo snížené rozpoznávací schopnosti. Prostě smlouvy by měly být stručné, jasné a napsané čitelným písmem a hlavně by tam měl být na závěr odstavec, kde by třeba žadatel o úvěr potvrdil, že smlouvě porozuměl.

Ten odstavec na závěr je tam (nejspíš) vždy, jako ve všech smlouvách, ale neřeší vůbec nic - on klidně podepíše, že tomu rozumí, protože si to myslí, ale ve skutečnosti tomu porozuměl špatně.

Je třeba si uvědomit, že nejde o úvěry, ale jejich divnou vymahatelnost... Každý je svéprávný a státu by mělo být jedno kolik úvěrů si kdo nabere... Ovšem aby někdo přišel místo o vrácení 100 tisíců o milión, to je špatně...

Ona je otázka, jakou má co cenu. Znáte povídku Hastrman od Jana Nerudy, ty drahé kameny? Doufám víte, že byt v Ústí nad Labem stojí možná 10× méně než stejný byt v Praze. Tedy někdo si myslí, že byt prodá milion a pak zjistí, že bude rád, když dostane 300 tisíc. Tedy někdo ručí bytem a myslí si, že má byt cenu milion a při dražbě se prodá za 300 tisíc a dlužník křičí o okradení. Ale přece ho mohl prodat za ten jeho milion a dluh uhradit, ne?

A věřitel žije jak, také v nejistotě, že své peníze nedostane?

Věřitelé jsou v tomto případě lichváři, ti ať v nejistotě klidně žijí.

Můžet, prosím, uvést, které nižší soudy rozhodly takto nemravně? A jména konkrétních soudců? U lichvářů tak nějak předpokládám, že se chovají nemravně, ale pokud se tak chovají i soudci, je to alarmující.

Ono je to složitější. Ti soudci nižších soudů rozhodli přesně v souladu se zákonem.

Otázka "dobrých mravů" je věc dost ošemetná, především proto, že jejich hranice se nedají přesně určit, každý je má někde jinde. Pak je samozřejmě jednodušší rozhodnout pouze na základě zákona (což je koneckonců soudcova povinnost).