Nejvyšší správní soud (NSS) v rozsudku zdůraznil, že činnost správních orgánů je v prvé řadě službou veřejnosti. Při výkonu svých pravomocí by měl mít úřad vždy na zřeteli účel, pro který byl zřízen.
„Smyslem činnosti úřadu práce je především zprostředkování zaměstnání. K tomuto účelu by měla vést veškerá činnost úřadu, přičemž vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání by mělo představovat pouze krajní opatření, nikoliv běžný nástroj řešení agendy úřadu práce,“ uvedla předsedkyně senátu Lenka Kaniová.
Žena se bez omluvy nedostavila na plánovanou schůzku na pobočce úřadu práce v Brně. Na úřad měla přijít 26. listopadu, přišla 29. listopadu 2018. Do diáře si poznačila chybný termín. V evidenci uchazečů byla od srpna a své povinnosti pravidelně plnila. Svou situaci se snažila aktivně řešit a od 1. ledna 2019 si sama našla zaměstnání.
Podle NSS nic nenasvědčuje tomu, že by 26. listopadu byla pro ženu připravena jedinečná nabídka zaměstnání, kterou by zmeškáním schůzky zmařila. Za této situace bylo vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání podle soudců zcela nepřiměřené. Ženino pochybení nemělo takovou intenzitu, aby se dalo hovořit o „maření součinnosti“ s úřadem práce.
Soud nijak nezpochybnil, že si uchazeč o zaměstnání musí plnit své zákonné povinnosti, protože bez jeho součinnosti by úřad práce nebyl schopen dostát své úloze. Vyřazení z evidence však má tvrdé právní důsledky.
„Úmyslem zákonodárce při zakotvení možnosti vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání přitom bezesporu nebylo ‚trestat‘ uchazeče za každé bagatelní pochybení, ale zajistit, aby výhod spojených s vedením v seznamu uchazečů o zaměstnání nemohly požívat osoby, které své postavení zneužívají a znemožňují úřadu práce vykonávat jeho činnost,“ stojí v rozhodnutí NSS.
