K jeho předchozímu chování nebyly podstatné výhrady, avšak v roce 1977 byl pro neklid a nesoustředěnost na podnět školní lékařky a na žádost jeho matky vyšetřen na dětské psychiatrii. Tehdy lékaři zjistli pouze syndrom psychomotorického neklidu s neurotickými rysy a projevy.
Obviněný byl po dopadení podroben psychiatrickému a sexuologickému zkoumání. Odborníci došli k závěru, že jde o psychopatickou osobnost s výraznými anetickými (nedostatek citu a soucitu) a asociálními rysy a s agresivními tendencemi. S tím je úzce spojena úchylka sexuální motivace a chování - abnormální sexuální agresivita se sklonem k pohlavní deviaci, sadismu až nekrosadismu. Obviněný má nadprůměrnou inteligenci (IQ 125) a dobrou paměť. Psychopaticky strukturovaná osobnost s narušenými morálními zábranami vytvářela u obviněného slabé brzdicí mechanismy proti vlivu deviantně se vyvíjejícího a hypersexuálního buzení.
Soud odsoudil Jiřího Straku k nejvyššímu možnému trestu, deseti letům vězení, amnestie mu trest zkrátila o jeden rok. Má za sebou kastraci a posledních pět let prodělal farmakologickou sexuologickou léčbu v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, odkud už teď občas odjíždí na víkend či na vycházku.
Primář tohoto oddělení, MUDr. Slavoj Brichcín, a někteří další odborníci se domnívají, že léčba byla účinná a nemá smysl pokračovat v její ústavní formě. Navrhují, aby byl Jiří Straka propuštěn s tím, že se bude léčit ambulantně. Jiní odborníci, mezi nimi také Jiří Markovič, který Jiřího Straku jako první vyšetřoval, mají z jeho úplného propuštění obavu. Přiklánějí se k variantě internace až do vyhasnutí pohlavního pudu.
Jiřímu Strakovi je dnes 30 let. Chodí s dívkou a říká o sobě, že se změnil. Tvrdí, že si je jistý, že nic nebezpečného už nikdy neudělá. Své hrůzné činy neumí vysvětlit.
Jiří Straka, narozený 1969, odsouzený za tři vraždy a další pokusy o vraždu a znásilnění na deset let a ústavní léčbu
(výňatky z 53 stran obžaloby z listopadu 1985)
Přepadení (sexuálně motivované) 17. února 1985
Obviněný odešel z domova s tím, že odjíždí na internát. Potuloval se však po Praze. V Praze 4 napadl Miladu H. (1965), kterou v úmyslu dosáhnout pohlavního styku uchopil zezadu kolem krku a strhl na zem. Rdousil ji, až ztrácela vědomí. Teprve poté stisk uvolnil. Když Milada H. předstírala, že na jiném místě bude s pohlavním stykem souhlasit, přešel s ní k osvětlenému domku. Milada H. však vykřikla a obviněný si všiml, že je někdo sleduje z domu. Požádal o peníze, Milada H. mu nabídla 5 Kčs. Peníze si vzal a odešel.
Přepadení (sexuálně motivované) 2. dubna 1985
Byl to první případ, kdy se obviněný rozhodl, že na internát odjede až ráno. O půlnoci přijel tramvají na Dimitrovovo náměstí. Tam ho oslovila Ludmila Š. (1966) a ptala se na cestu. Šli společně až k jejímu bydlišti. Bavili se a obviněný o sobě sdělil údaje, které později vedly k jeho ztotožnění. U jejího domu ji začal osahávat. Bránila se, několikrát vykřikla, ale on jí stiskl krk tak silně, že upadla do bezvědomí. Obviněný dal její kabelku k sobě do tašky a snažil se ji svléknout. Současně se snažil ji laicky oživit pokusy o dýchání z úst do úst. Ludmila Š. otevřela oči a řekla, že je jí zima. Když vešli do domu, Ludmila Š. zazvonila na zvonek jednoho bytu. Obviněný utekl.
Přepadení (vražedné) dne 8. dubna 1985
Rodičům řekl, že odjíždí na internát. Večer na ulici v Praze 4 spatřil Alici P. (1962) a napadl ji. Škrtil ji, až ztratila rovnováhu. Alice P. v nebezpečí navrhla souhlas k souloži. Dostal strach, že by ho mohla poznat, a proto stisk krku nepovolil, až upadla do bezvědomí. Aby nekřičela, zacpal jí ústa zeminou, kaménky a jejími kalhotkami. Sebral jí řetízek z krku a ruky a vykonal soulož. Alice P. stále projevovala známky života, proto jí ucpal nosní dírky listím. Alice P. zemřela.
Krádež peněženky z kabelky začátkem května 1985
Neznámé ženě ukradl z kabelky peněženku se zlatým prstenem s briliantem. Prsten přinesl domů matce s tím, že ho našel v bazénu v Podolí.
Přepadení (vražedný a sexuální úmysl) dne 4. května
Obviněný opět řekl rodičům, že odjíždí na internát. Na ulici našel provázek, který si upravil. Krátce po půlnoci odjel do Hloubětína, v tramvaji si zezadu všiml Vlasty Š. (1931) a napadl ji osvědčeným způsobem k bezvědomí. Teprve tehdy si všiml, že Vlasta Š. je starší, než předpokládal. Upustil od úmyslu dosáhnout pohlavního styku. Provázkem jí pevně stáhl hrdlo, z rukou sebral prsteny, náramky a hodinky. Bezvládné tělo hodil na korbu vozidla Žuk a odešel. Poškozená nabyla vědomí a dostala se k jednomu bytu, kde jí pomohli.
Přepadení (vražedné) dne 4. května 1985
Po "neúspěšném" pokusu o znásilnění se obviněný vydal do centra Prahy a potkal Věru F. (1955). Napadl ji, strhl k zemi a odtáhl za roh domu. Bránila se, uhodil ji tedy podpatkem její boty do spánku, aby ztratila vědomí. Osahával ji a když se jí vědomí vracelo a předstírala, že na jiném místě by se souloží souhlasila, nechal ji částečně obléci a jít. Když však vykřikla, škrtil ji do bezvědomí, pak na ní vykonal soulož a uškrtil ji podprsenkou. Sebral jí tašku a odešel. Lékařka Věra F. zemřela.
Přepadení (vražedné) dne 16. května 1985
Doma si před odjezdem na internát pořídil škrtidlo z čalounické nitě. V ranních hodinách spatřil v Praze 6 Martu M. (1954), která odcházela do zaměstnání. Napadl ji vyzkoušeným způsobem. Ztratila okamžitě vědomí. Odtáhl ji za krk do chodby domu, utáhl jí kolem krku smyčku z nitě a svázal hrdlo podprsenkou. Potom vykonal soulož, ucpal jí ústa cípem svetru a ukradl tašku. Marta M. zemřela.
