Průběh volby hlavy státu přesně odpovídá obecnému stavu naší politiky a vážnosti úřadu. Proč odpovídá stavu politiky? V této zemi padl premiér proto, že si údajně vypůjčil na byt od nemajetného strýce Vika či od jurodivého novináře Roda.
Žena tohoto premiéra zase rozjela společný podnik s majitelkou nevěstince. Po krátkém čase se ukázalo, že tento padlý premiér si z politiky odnesl sto milionů korun. Nikoho to netrápí.
Není to o něco děsivější fakt, než že se chudáku senátoru Kalbáčovi nezjevila na záchodku Panenka Maria, nýbrž neznámý mladík, který mu vyhrožoval?
Jiný bývalý premiér po řádných demokratických volbách nařkl jejich vítěze z puče podobného komunistickému státnímu převratu. Přes toto smrtící prohlášení zůstal vážnou figurou v naší politice.
Neznepokojuje vás to víc, než když se chudáci poslanci a senátoři nemohou dohodnout, zda zvedat ruce, nebo chodit za plentu?
Po volbách, které dopadly patem, se vedla dlouhá a krutá bitva o to, kdo bude vládnout, zda pravice, nebo levice. V průběhu tohoto boje jeden čelný představitel lidovců zradil ty, kterým přísahal věrnost. Padl sice, ale záhy se objevil znovu mezi přáteli jako jeden z nejvlivnějších členů kabinetu.
Nepřipadá vám to ještě podivnější, než když si poslanci nedokážou pořádně nařídit hodinky? Vláda nakonec přes zradu a zkroušený návrat onoho lidovce povstala. Ale jaká? Opřená o hlasy dvou zběhů ze sociální demokracie.
Podezření, že je nevedlo jejich svědomí, nýbrž jejich kapsa, nejenže nebylo vyvráceno, vzhledem k tomu, jak poslušně jako ovce podporují středopravou politiku vlády, to podezření posiluje a posiluje. Není to mnohem nedůstojnější než překřikování v hradním sále?
Předseda sociálních demokratů před volbami nepokrytě počítal s tím, že pokud zvítězí, sestaví vládu s podporou nereformovaných komunistů. Nevzbuzuje to ve vás o něco větší znepokojení, než když jsou tito komunisté kupováni, aby hlasovali buď pro jednoho, nebo druhého liberálního profesora?
Strana, která nakonec vládu sestavila, slíbila, že sníží daně, zároveň sníží státní dluh, daňové prohlášení bude na jednom listu papíru a všichni, kdo pracují, si polepší. Sliby splněny nebyly.
Není to pro nás o něco bolestivější, než když předseda takzvaných zelených nejprve horuje pro tajnou volbu prezidenta a pak hlasuje pro otevřenou?
Faktický stav současné politiky je skličující. To, že se projevil i při volbě hradního pána, je pochopitelné, ba zákonité. Proč však volba odpovídá i vážnosti prezidentury?
Její vážnost je totiž barvotisková, jen naoko. Ve skutečnosti je, a i za první republiky byl, prezident jen součástí věčného nepoctivého obchodování mezi vůdci politických stran: ti jsou totiž nepsanou kolektivní hlavou této země.
Jakkoliv je prezidentský úřad lidmi vážen, jeho vykonavatel nemá žádnou moc, v době krizí může fungovat jako moderátor, v době klidu je jen komentátor a kladeč věnců. Podle toho s ním cyničtí političtí vůdcové zacházejí.
Baštonádu dostával už i národní hrdina Václav Havel, též zvolený o jeden hlas, když předtím musel vyslechnout ponižující projevy sládkovských odiózních žvanilů. Nepohoršujme se tedy, přátelé. I tato volba přesně vyjadřuje duši naší země.
