Vaše manželka v prosinci 2002 na kongresu ODS řekla: Je to muž, který má štěstí. V dlouhých týdnech po volbách se však zdálo, že se vám štěstí spíše vyhýbá.
Ona to myslela jinak, protože se za 27 let společného života známe velmi dobře. Chtěla tím říci, že jsem člověk, který jde štěstí vstříc. Že jsem úporný a že se nevzdávám. Spíše to aplikovala na známý výrok Napoleona. Tomu když někdo doporučil nového generála, tak se ptal: A má ten muž štěstí?
Ve středu odpoledne jste byl jmenován premiérem, takže štěstí máte?
Možná je to i díky výchově v rodině, genetickým předpokladům a hlavně kvůli tomu, že tomu jdu vstříc. Pokud jsem si řekl, že chci něčeho dosáhnout a mohl jsem to ovlivnit, tak se mi to i dařilo.
Vy jste neudělal nic špatně za ty týdny, které uplynuly od voleb?
Nemám ten pocit. Vývoj je daný politickou situací. My tady ještě nejsme zvyklí na to, že sestavení vlády trvá tři či čtyři měsíce. Nestandardní bylo také to, že se celá politika v době po volbách, kdy nefungovala Poslanecká sněmovna, pohybovala mimo ústavní režim. Jsem rád, že jsme se vrátili na začátek, do ústavního režimu.
A byla to ve středu na Hradě jenom vtipná replika, když jste prezidentovi říkal, že máte v kapse všechna jména své nové vlády?
Byl to vtip jenom částečně. Až na výjimky mám vládní sestavu, s níž půjdu na jednání, pohromadě. Chci dostát tomu, co bylo doufám zamýšleno i Jiřím Paroubkem, že ve vládě budou na místech po lidovcích a zelených skuteční nestraničtí odborníci. Nebudou to nějací kamarádi kamarádů ani vyslanci, kteří by měli zabezpečovat kontrolu resortů pro sociální demokracii.
Řekněte nám jejich jména.
Zveřejním je až poté, co budou akceptováni a já je oficiálně pověřím touto prací a nabídnu je prezidentovi ke jmenování.
Když jsou to takoví odborníci a navíc nestraníci, nechápu, proč byste nějaké jméno nemohl prozradit.
Protože někteří jsou součástí dnešní administrativy a může být pro ně riskantní jít do projektu, který nemusí mít delší trvání.
Rozumím tomu tak, že dnes dělají na ministerstvech?
Tomu rozumíte správně. Někteří jsou třeba na příslušných ministerstvech svým způsobem závislí.
Jména z vás tedy nedostanu. Budou pro veřejnost alespoň překvapivá?
Určitě. Dost těžce je můžete očekávat. Ale ti lidi jsou schopni plnit tak důležité úkoly, jako je vstup do schengenského prostoru, příprava na přijetí eura a české předsednictví v Evropské unii. Jsou dobře jazykově vybaveni a mají zkušenosti s typem vyjednávání, která se budou vést. Vybírám je s ohledem na úkoly vlády, které nás čekají.
Když máte seznam ministrů, znamená to, že už souhlasili s tím, že s vámi do toho půjdou?
Většina s tím souhlasila.
Jména za ODS, která se objevila v trojkoaličním projektu, zůstávají?
Ano. S výraznými změnami nepočítám. Změna může nastat v důsledku toho, že sociální demokracie odmítá zrušení ministerstva pro místní rozvoj, tam se dají čekat změny. Jinak se lidé z ODS léta připravují, mají jasnou představu o tom, jak příslušná ministerstva řídit, a mají na to připraveny i týmy.
Kolik bude ve vaší vládě žen?
Nejméně dvě.
Nejméně? Může jich být víc?
Možná.
Překládám si to tak, že ten seznam ještě není úplně definitivní.
Mám ještě nějaké nejasnosti. Dohoda se sociální demokracií má být uzavřena v úterý či ve středu. V pondělí budeme řešit s ČSSD problémové okruhy a jména ministrů přinesu nejdříve na diskusi s Jiřím Paroubkem. Až pak je pustím ven.
Co například stávající šéf legislativní rady vlády Pavel Zářecký? O něm se hovoří jako o kandidátovi.
Špatně se mi o tom mluví, protože jsem s ním o tom nehovořil. Ale připustil jsem, že mezi třemi jmény v republice, kde bych hledal člověka na toto místo, je určitě i on. Předpokládám, že ho oslovím, ale on to neví, a to se přes média dělá špatně.
No, teď jste ho vlastně oslovil.
Hmm...
Jiří Paroubek opakuje, že chce mít vliv na jména vašich ministrů. Vy mu je v pondělí ukážete. Rozhodne o tom tedy starý premiér?
Víte, že měním názory jen tehdy, když to umím zdůvodnit. Jasně jsem řekl, že nebudu vládu doplňovat na plně politickou. Už to je ústupek! Já jsem odpovědný za výkon vlády a za ty lidi. Nabídnu Jiřímu Paroubkovi jména, která jsou těžko odmítnutelná z hlediska jejich odbornosti a nepolitičnosti. Pokud je odmítne, tak dokáže, že dohodu nechce a že mu jde pouze o to, aby s pomocí svých kamarádů řídil některá ministerstva. To už by nebyla dohoda o vztazích vlády a opozice, ale skrytá koalice. Tu my odmítáme.
Co když Jiří Paroubek příští týden vaše jména nebude akceptovat?
Tak se situace výrazně zkomplikuje. Žádná silácká gesta před pondělním jednáním s ním neřeknu. To by bylo nejapné. Už tím, že dělám s vámi tento rozhovor, mohu ta jednání zkomplikovat.
Tomu nerozumím. Co je nenormálního na rozhovoru, který dává čerstvě jmenovaný premiér novinám?
Tím, že vůbec vyjde.
Cože? Ale budeme v něm pokračovat. Vy hovoříte o tom, že chcete vládnout celé čtyři roky, ČSSD se na to zatím moc vstřícně netváří. Vydržíte čtyři roky?
To je ten základní problém, se kterým se potýkáme a budeme potýkat. Buď pracujme na překlenovací vládě, která bude do voleb, a ty by pak měly být co nejdříve. Nebo se dohodněme na tom, že vláda může skončit společně s českým předsednictvím v EU v červnu 2009. Nikdo nemůže myslet vážně, že vláda má skončit před naším předsednictvím v Unii. To je šílenství.
Vy tedy nepůjdete do vlády se zkráceným mandátem, třeba na rok a půl?
Do takového projektu nebude ODS chtít investovat. V takovém případě radši předčasné volby.
Říkáte, v takovém případě volby co nejdříve. Máte na myslí například jaro příštího roku?
Hlavními úkoly překlenovací vlády by mohla být změna volebního systému či možnosti překlenutí patového stavu po volbách. Pak některá rozpočtové opatření a příprava našeho předsednictví v EU. Jenže k předčasným volbám, a to veřejnost možná netuší, potřebujeme dohodu se sociální demokracií. Přejít metodou tří neúspěšných pokusů nových vlád se dá za rok či za několik měsíců. K předčasným volbám není tak jednoduché se dostat. Musela by k tomu existovat dohoda například i s prezidentem.
A překlenovací vládu byste k volbám nevedl vy?
Nevedl.
Co vlastně má být obsahem dohody ODS a ČSSD, o níž Jiří Paroubek říká, že bude už ve středu?
Dohoda bude veřejná...
Veřejná a podepsaná?
Ano. Na tom trvám. Bude tam mandát vlády, délka trvání vlády, mechanismy, jak bude fungovat, programové priority, při nichž my vycházíme z trojkoaličního projektu. Většinu věcí jsme už nabídli sociální demokracii po volbách. Nic jiného od nás nikdo nemůže čekat.
Jaký máte dnes vztah s Jiřím Paroubkem? V předvolební kampani jste mu jednou nepodal ani ruku.
Ale on mi předtím podal ruku urážlivě, nazval jsem to leklá ryba.
Teď už není leklá?
Není. Byla to ode mě chyba, že jsem mu tehdy ruku nepodal. Dnes máme vztah profesionální, korektnější. Oba jsme opustili pachuť předvolebních klání. Já jsem musel zapomenout na trestní oznámení, která na mě podal a která pořád běží. Politika není černobílá, takže určité napětí se pořád objevuje. Nejsme s Jiřím Paroubkem kamarádi, vykáme si, ale je tam už normální lidský kontakt. Ale střety mezi námi občas jsou, oba jsme poměrně tvrdohlaví.
Hrají nějakou roli při povolebním vyjednávání blížící se komunální a senátní volby?
Určitě. Strategií Jiřího Paroubka je nemít stabilní vládu až do komunálních voleb. To by mu umožnilo udržet silnou rétoriku o "modré totalitě". Po jedenácti týdnech je to ale hazardování se zbytkovou důvěrou veřejnosti v politiku. Já s kartou blížících se voleb hrát nebudu.
Popíšu vám teď jednu právnickou spekulaci, která souvisí s vaší možnou vládou. Nová vláda má jedinou povinnost: požádat Sněmovnu do třiceti dnů o vyslovení důvěry. Tato vláda je pak povinna podat demisi (a neudělá-li to, pak ji musí odvolat prezident) jen tehdy, je-li její žádost Sněmovnou zamítnuta. Vláda tedy není povinna důvěru získat. Na získání důvěry potřebuje 101 hlas, ale na zmaření zamítnutí své žádosti o důvěru jí 100 hlasů stačí. Slyšel jste o tom?
Slyšel. Ústava právě v té patové situaci ukázala nebývalé množství dvojích až trojích výkladů a bílých míst. Nechci ty výklady ještě více rozšiřovat.
Hovořil jste o podobné možnosti s právníky?
Ne, a přijde mi to hodně spekulativní. Nechci si s tím hrát.
Jeden člověk, který má být ve vaší vládě ministrem, mi včera říkal, že o této spekulaci hovořil prezident Václav Klaus už před dvěma měsíci. Divil bych se, že o tom nehovořil i s vámi.
Je to docela možné. Opakuji však, že spíše sázím na dohodu se sociální demokracií, a pokud k dohodě nedojde, tak budeme společně nuceni hledat cestu k novým volbám.
Tento týden také rozbouřila politickou scénu i veřejnost informace, že vaše manželka kandiduje v Ostravě do Senátu za stranu Jany Bobošíkové. Žena vás vždy vehementně v politice podporovala, není to divné, že kandiduje za vašeho protivníka?
Možná má moje žena iluzi, že na platformě Jany Bobošíkové bude natolik nezávislá, že bude moci své názory, které jsou víceméně totožné s mými, efektivně prosazovat. V rámci našich osobních problémů se rozhodla více osamostatnit.
Řekla vám dopředu o své zamýšlené kandidatuře?
Ne. I když dlouhodobě ambice věnovat se politice měla. Politika jí hodně zajímá a baví. Hlouběji nebudu její krok komentovat.
Pojedete do Ostravy podpořit kandidáta ODS Milana Balabána proti své ženě?
Nepochybně to udělám.
To bude pikantní souboj.
Pikantní to je a bude to bouřit mediální scénu. Její rozhodnutí sice respektuji, ale řekl bych, že postupovala trochu unáhleně. Nicméně moje žena je velmi samostatná a nezávislá a náš vztah byl vždy spíše kamarádský. Nebudu ji v médiích pomlouvat, ale budu výrazně podporovat našeho kandidáta.
Jenže když ona vyhraje, vás v ODS určitě nepochválí.
Trošku mi to situaci asi zkomplikuje. Myslím si však, že voliči musí za kandidáty vidět i ten politický subjekt, který je do Senátu posílá. V tomto smyslu sestava Jany Bobošíkové velkou důvěru nevzbuzuje.
Sám přiznáváte, že ve vašem manželství to v poslední době skřípe. Přišla kandidatura vaší ženy do Senátu v důsledku rodinných sporů?
Nechci o tom spekulovat. Možná to byl akcelerační prvek té situace.
V nedávném rozhovoru pro MF DNES jste říkal, že to u vás v rodině tak "husté" není. Znamená to, že to zhoustlo?
Je to moje ryze soukromá záležitost, o které vy můžete pouze spekulovat.
Nespekuluji o vašem soukromí, ale situace má politické konsekvence, a to už je něco jiného.
Dobře. Prožíváme teď těžší období, což není poprvé, ale teď je na to více vidět.
Někteří členové ODS ovšem říkají, že u vás už několik týdnů panuje vypjatá situace jako ve filmu Válka Roseových.
Tak to není.
Psalo se také, že vaše manželka přišla osobní problémy řešit i na grémium ODS. Je to tak?
Byla tam, ale tyto problémy tam neřešila.
Zajímavé je, že před malou chvilkou (rozhovor se uskutečnil ve čtvrtek po 13. hodině) byla vaše manželka ve vaší nové kanceláři v Hrzánském paláci, aby si to tady prohlédla.
Byla tady i se synem. Chci k tomu říci, že jakmile se politik stává veřejnou věcí a do jeho soukromí nahlížejí lidé a vnikají na cizí pozemek a různě vás fotí přes plot...
... ale to jste musel očekávat.
Očekával jsem to, ale nesmířím se s tím. Nebudu své soukromé věci masochisticky přetřásat na veřejnosti. Spekulujte si o tom jak chcete.
Pane premiére, já o tom nespekuluji, musím se však zeptat na souvislosti s politikou, jelikož vaše manželka teď kandiduje do Senátu.
Moc s tím, co říkáte, nesouhlasím, ale víc s tím nemohu dělat. Nebudu o tom dál hovořit.
Ještě jedna věc s tím souvisí. V Lidových novinách se objevila informace, že jste Lucii Talmanovou sám navrhl na post místopředsedy Sněmovny bez konzultace se spolustraníky.
To je lež! Já jsem v tomto případě v poslaneckém klubu prezentoval rozhodnutí grémia ODS. Lucii Talmanovou jsem nenavrhl.
A kdo ji navrhl?
To vám neřeknu, ať si to hoši vyřídí sami. Grémium ten návrh schválilo. A to místo jí sluší, je viditelnou poslankyní. Proto v tomto smyslu její nominace ani nevyvolala nějaký problém. Navíc máme v čele Sněmovny za ODS dvě ženy, ženy velmi výrazné, a to je dobře.
Lucie Talmanová o vás říká, že jste přátelé. Co k tomu řeknete vy?
Jsme přátelé, to říci mohu.
Problémy v soukromí nakonec některým politikům zlomily vaz. Nebojíte se toho?
Rozumím tomu, co říkáte. Záleží na tom, zda je politik přínosem pro svoji stranu. Snažím se soukromé věci do politiky netahat. Pokud to překročí nějakou únosnou míru, ať to zhodnotí moji spolustraníci.
