Reaktory, termováhy, rukavicový box, potahovací zařízení, tryskový a planetový mlýn, centrifuga, extrudér. Člověk se v bílých laboratořích plných strojů s tajemnými názvy ztrácí. Všude je čisto jako v nemocnici, všude vědci v pláštích, rukavicích a ochrannými brýlemi na očích.
V nedávno dostavěných laboratořích v Praze se zkoumají látky, které člověk okem nezaznamená. Mají však takové vlastnosti, že je o ně nebývalý zájem a jsou využitelné téměř všude. Mohou rychle nahromadit energii, jsou pevné a lehké, dokáží se vpravit do látek tak, že změní jejich vlastnosti.
Nové laboratoře nanocentra se otevřely v pondělí 1. listopadu.Nanocentrum je otevřené, kromě vysokých škol a výzkumných ústavů v něm od počátku vědci spolupracují i s několika firmami, další se mohou připojit. Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského jim poskytne přístroje i své know-how.
Baterie, které se rychleji nabijí
V jedné z laboratoří, kde se vyvíjejí například nové materiály pro elektrotechniku, dominuje obrovský skleněný box s dlouhými černými rukavicemi. Je to uzavřená skříň naplněná plynem argonem. Látky, které se zde zkoumají, se musí testovat ve specifickém prostředí bez kyslíku a vlhkosti.
NENÁPADNÉ CENTRUMŠpičkově vybavené a zrekonstruované laboratoře by člověk v nenápadné budově hledal jen těžko. Když však vejde do první z nich, dýchne na něj věda. Místnosti voní čistotou a září. Vše je nové, téměř netknuté. Na naleštěných přístrojích, kolikrát větších než člověk, se však už bádá. Vědci laboratoře procházejí v bílých pláštích, ke každému přístroji přistupují "v rukavičkách" a s ochrannými brýlemi. Některé místnosti nejsou nijak veliké, přesto se v nich velké věci dějí. V člověku vzbudí nanocentrum i odborné názvy postupů a přístrojů respekt. Po laboratořích se pohybujeme jen opatrně, se strachem, abychom některou ze zkumavek nerozbili a nezhatili tak výzkum. Když mi však vědci vysvětlí, čím laboratoře žijí, věda ožije a přiblíží se. Nanočástice nemám šanci vidět, jsou pro mne naprosto abstraktní. Jako nátěr na zdech chránící památku, nebo dokonalou baterii si je ale dokáži představit. |
Nové baterie obsahující nanolátky najdou využití i v mobilech nebo laptopech. "Dnes už jsou to právě baterie, které jsou nejslabším článkem elektroniky. Mají omezenou životnost, musejí se často nabíjet a mohou nedejbože vybuchnout," dodal Kavan s tím, že varianta s nanotechnologií by mohla nabídnout bezpečnější a lepší verzi.
Nanočástice by podle něj mohly v budoucnosti pomoci i k přeměně sluneční energie na elektrickou, narozdíl od stávajících technologií by ale byly levnější a šetrnější k přírodě.
Nanočástečky vyčistí starou sochu i klimatizaci
V další z nových laboratoří se vědci zabývají fotokatalýzou. Cizí slovo nezní lákavě. Látky z této laboratoře jsou však nesmírně užitečné.
"Nanolátky tvoří aktivní tenkou samočistící vrstvu na povrchu předmětů a významně pomáhají životnímu prostředí. Pomocí fotokatalyticky aktivních nanomateriálů můžeme ničit velmi toxické a odolné škodliviny ve vodě i účinně čistit vzduch v klimatizačních zařízeních," popsal užitečnost nanolátek manažer nanocentra Jiří Rathouský s tím, že k jejich aktivitě je potřeba pouze slunečního záření.
Tým vědců včele s Rathouským se nyní chystá na výrobu čistících a konzervačních prostředků, které budou pečovat o české památky, a to jak pískovcové a vápencové sochy, tak omítky, fresky nebo štuky. Nové čističe s nanolátkami šetrně ale účinně odstraní nečistoty a pozůstatky starších restaurátorských zásahů.
Pak přijde na řadu preventivní památková péče. Povrch památek restaurátoři ošetří jinými látkami, které památku udrží v dobré kondici. "Částečky jsou velice malé, takže výborně proniknou do materiálu památky a zpevní ji. Dokáží také zabránit růstu mikroorganismů a řas a ochrání ji před vodou. Památka tak zůstane chráněna mnohem déle a nebude se muset často opravovat," doplnil vědec.
Nanocentrum je v provozu od prvního listopadu. Unikátní laboratoře a přístroje stály 34,7 milionu korun, evropské dotace zaplatily 31,2 milionu.
