Vládní krize povstala z toho, že ústřední výbor socialistů nedal nedůvěru Špidlovi, nedůvěru vyslovil vládní koalici. Proto Špidla abdikoval.
Nějak se to ale otočilo, Špidlu nemají, vládu jim Gross naopak chystá tu, co už měli. Většina socialistů chce vládu levou, proto padl Špidla.
Vezměme to jako metaforu věcí příštích: Gross s Iblem a Škromachem, proti nim Grebeníček, Filip, Kováčik. Jediný z nich není komunistou - mladý Gross. Socialisti se zalekli svého vlastního, pár dní starého puče - dnes už vezmou každou vládu, kterou jim Gross dá. A co jim dá?
Špatně jsou na tom lidovci. Kam až je to zmírající Grossovo těleso zavleče, čím je nakazí? Za dva roky hodlají dělat novou vládu, tentokrát středopravou. Stojí rizika toho dvouletého cachtání za to?
Aby jejich pěknou vyjednávací pozici pro pobyt v každé vládě neobsadilo nějaké vzmáhající se Zieleniecovo či jiné těleso. Bůh dnes suď, co věští výsledky eurovoleb. Kalousek musí infekční sestavu, řekněme zlomyslně, Gross-Kott velmi pečlivě prohlížet.
Hůř je na tom Unie svobody. Po vší nabubřelé vychloubačnosti se zdá, že vleze už do každé vlády, jen když je to vláda. Politická setrvačnost je nepěkná věc: unie už není, ale její zadky se ještě pár let budou vrtět na židlích poblíž vlád tak, jako i dnes tam ještě potkáš zbloudilého sirotka z ODA.
O tom měl jednat Grebeníček s Grossem: až tě ta tvoje koalice znaví, přijď. A Gross, pište si, přijde. Včera bylo brzy, zítra bude včas.
Ačkoliv jsme svědky mrzkého politického handlu, v němž voliči neváží nic, naši profesionální představitelé občanské společnosti mlčí. Žádné petice, natož hnutí "Děkujeme, běžte" či tisíce na náměstích.
Kde jsou cituplná prohlášení umělců, kde dialog otce Svěráka se synem, který by nám to objasnil? Co? Že Gross je nadaný praktik moci. Bere každou. Politika je divadlo: Grebeníček Grossovi včera nic nedal, protože Gross nic nechce. Gross nic nechce, protože nic nepotřebuje. Teď.
