Martina začala první střevní problémy pociťovat na střední škole. Už skoro dva roky ji trápily silné křeče v břiše, bolest vystřelovala až do zad. „Objevovaly se nárazově, dva měsíce jsem měla klid a pak přišly dva týdny hrůzy,“ vzpomíná.
Navštívila proto gastroenterologa, který jí ale řekl, že za její obtíže může stres kvůli maturitě a nástupu na vysokou školu. „Doporučil mi vitaminy s tím, že to přejde,“ popisuje Martina.
Krevní testy jí udělal až po dvou letech. Mírně zvýšeným hodnotám, které ukazovaly na zánět, nevěnoval lékař pozornost. Problémy se nelepšily, byly naopak čím dál častější a intenzivnější, Martina po čase skončila na pohotovosti.
Ulcerózní kolitidaje chronický zánět sliznice tlustého střeva. Vzniká mezi dvacátým a pětatřicátým rokem života, někdy ale i po padesátce. Projevuje se častým a bolestivým nucením na stolici, při kterém někdy odchází jen krev a hlen, krvácením z konečníku i průjmem. Provází ho i mimostřevní příznaky, nejčastěji bolesti a záněty kloubů, kožní potíže, záněty očí či postižení jater. Typické je střídání různě dlouhých období klidu – remisí – s fázemi aktivace nemoci – relapsy. |
Ani tam se jí ale nedostalo léčby, kterou by potřebovala. Lékaři jí dali léky proti křečím a bolesti a poslali ji domů.
„Není to nic neobvyklého,“ komentuje místopředseda České gastroenterologické společnosti Milan Lukáš. Diagnóza choroby není snadná, projevy nemoci jsou pozvolné, plíživé a zpočátku nespecifické.
Obzvlášť na pozoru by se měli mít lidé, v jejichž rodinách se vyskytují střevní záněty a autoimunitní choroby, jako je celiakie, roztroušená skleróza nebo revmatoidní artritida.
Když byla Martina v nemocnici potřetí se stejným problémem, postavil se za ni otec, který odmítl odjet, dokud dceři lékaři neudělají podrobnější vyšetření.
Krevní testy ukázaly na intenzivní zánět v těle, kolonoskopie potvrdila, že trpí ulcerózní kolitidou, chronickým onemocněním střevní sliznice.
„Díky této hospitalizaci jsem se dostala do péče skvělé paní doktorky, u které se léčím dodnes,“ dodává Martina. Prvních pár let brala léky a nemoc se neprojevovala.
Nemoc o sobě dala znovu vědět, když Martinin otec dostal rakovinu. „Bylo to velmi stresové období, měla jsem časté ataky nemoci, které jsem obtížně zvládala,“ popisuje žena. Když se tatínkovi ulevilo a její tehdejší přítel Martinu požádal o ruku, kolitida se opět zklidnila.
Lukáš vysvětluje, že stres je významný prvotní spouštěč nemoci. Podílí se často i na jejím novém vzplanutí, takzvaném relapsu.
Bez pleny jsem nemohla z domu
Na Martinu nemoc po čase zaútočila znovu, trpěla krvavými vodnatými průjmy, kterých bylo až dvacet denně. Lékaři zjistili, že má ve střevě přemnoženou bakterii clostridie s nadměrnou produkcí toxinů. Absolvovala proto antibiotickou léčbu, její stav se stabilizoval a ona otěhotněla.
„V těhotenství a při kojení jsem se cítila dobře, poté ale přišly další relapsy nemoci,“ tvrdí. Rakovina se jejímu tatínkovi vrátila a už se mu nepodařilo nemoc překonat.
Vlivem stresu ze smrti otce se Martinin stav opět zhoršil, několikrát skončila v nemocnici, při 164 centimetrech výšky vážila 39 kilo. Byla téměř dva a půl roku na antibiotikách, bez pleny nemohla odejít z domu, toalety navštěvovala 15–20krát denně.
Stolice pro záchranu života. V Česku má začít fungovat první dárcovská banka |
„Nechtěla jsem být s dcerou zavřená doma, takže i když to byl stres, vyrážely jsme ven, ale vždy jsem měla přesně zmapováno, kde jsou toalety. Psychicky jsem ovšem byla na dně,“ popisuje Martina. Trápila ji také velká únava.
Místopředseda České gastroenterologické společnosti hovoří o tom, že právě obrovská únava pacientů je snad nejhorším projevem střevních zánětů. „Ta jim znemožňuje pracovat, starat se o rodinu, o kvalitním trávení volného času nemluvě. Nemoc sice nekrátí délku života, ale významně snižuje jeho kvalitu,“ upozorňuje lékař na nejtemnější úskalí nemoci.
Nemocných rok od roku přibývá
Počet Čechů, které střevními záněty trpí, v posledních letech razantně stoupá. Zatímco před třemi lety se počet pacientů pohyboval kolem 55 tisíc, nyní odborníci léčí již 70 tisíc nemocných Čechů. Odhadují, že do roku 2030 toto číslo opět vzroste, a to až na 80 tisíc. Třetina pacientů se střevními záněty nemůže plně pracovat, dalších 10 procent je v invalidním důchodu.
Přesnou příčinu trendu lékaři neznají. „Velký význam hrají genetické vlohy, které jsou zásadní pro projevení choroby. Dalšími spouštěči jsou špatný životní styl, kouření, stres,“ poznamenal Lukáš. Právě u pacientů s kolitidou se lékaři obávají zhoršení stavu kvůli současné situaci ve světě v souvislosti s válkou nebo zdražováním energií.
Naději představuje biologická léčba, která pomáhá asi 10,5 tisícům nemocných. „Stále zkoumáme možnosti, jak život pacientů se střevními záněty zlepšit. Po čase u nich totiž biologika přestávají fungovat a je třeba je vyměnit nebo kombinovat tak, aby se protizánětlivý efekt sčítal,“ vysvětluje Lukáš.
Boří mýty o vývodu. Nejtěžší je naučit se mít se rád, říká blogerka |
Nové léky slibují pacientům větší bezpečnost a efektivitu. „Chceme je léčit dříve, než dospějí do devastujícího stadia, kdy ve střevě vzniknou trhliny a další poškození. Jednáme o tom se zdravotními pojišťovnami, aby léčbu pacientům hradila v časnějších stádiích nemoci,“ dodává Lukáš.
Čtvrtý preparát biologické léčby konečně zafungoval i Martině. Od té doby dochází pravidelně každé dva měsíce na infuzi biologické léčby, vyšetření střevního mikrobiomu a na specializovanou kliniku na doplnění potřebných probiotik a vitaminů, jednou za rok jezdí do lázní a její stav je stabilizovaný.
„Díky pobytu v lázních jsem si uvědomila, že nejsem divná, což jsem si dlouho myslela, ale že je kolem mě spousta lidí, kteří řeší podobné problémy a s touto nemocí bojují a hlavně žijí,“ dodává s tím, že „srovnat si to v hlavě“ jde ruku v ruce s uzdravením. Na své psychice dál pracuje a pravidelně dochází na terapie k psychosomatičce.
