"Soud sdílí názor ministerstva financí, že k odejmutí vlastnického práva došlo před rozhodným obdobím, tedy před rokem 1948," zdůvodnil verdikt soudce Michal Výtisk.
Právník dědiček Luboš Chalupa však s rozhodnutím nesouhlasí a hodlá se odvolat k
vyšší instanci. "Není možné připustit, aby stát nesplnil podmínku poskytnutí náhrady za znárodnění," uvedl Chalupa.
Majitel firmy Jiří Kameníček emigroval krátce po válce do Kanady, kde dnes všechny jeho vnučky žijí.
Pro úspěšnost návrhu na náhradu je nutné včasné uplatnění a existence restitučního
nároku, uvedla právnička ministerstva financí, které u soudu zastupuje stát.
Podle ní je prokázáno, že byl Kameníčkův majetek znárodněn na základě dekretu prezidenta Edvarda Beneše z října 1945 o znárodnění podniků nad 500 zaměstnanců.
Už v roce 1946 byl totiž majetek firmy Kameníček a spol. zaevidován v majetku
Spojených továren obráběcích strojů. Na restituci tak podle ministerstva neměli dědici nárok.
Právník: Soudy si protiřečí
Chalupa se zaštiťuje pravomocným verdiktem Obvodního soudu pro Prahu 10, který před lety zamítl vydání Kameníčkových znárodněných nemovitostí.
"Ve výroku taxativně stojí, že majetek nebude vydán z důvodu zastavěnosti a privatizace," řekl Chalupa.
Podle něj proto není možné dedukovat, že majetek nebyl vydán kvůli neexistenci restitučního nároku. "A není také možné pravomocný rozsudek po osmi letech zpochybňovat," tvrdí Chalupa.
Podle Chalupy se navíc znárodnění de facto neuskutečnilo, protože nebyl vydán výměr o rozsahu znárodnění ani prováděcí vyhláška, která by průběh znárodňování konkretizovala.
Jinými slovy - ministerstvo financí nemohlo tenkrát o výměrech náhrad v praxi vůbec rozhodovat. Vyhláška byla vydána až v prosinci 1948, kdy už se nikdo z politických důvodů neodvážil o náhradu za znárodnění žádat, domnívá se Chalupa.
Vyhláška byla navíc v lednu 1952 zrušena. Úřady tehdy podle Chalupy ani dostatečně nezjišťovaly, kolik měl podnik stálých zaměstnanců. Firma Kameníček a spol. jich údajně měla méně než 500.
Podle Chalupy je proto možné se podle obecných předpisů domáhat náhrady škody způsobené znárodněním - tedy ne náhrady za zabavené nemovitosti, ale náhrady za ztrátu značky, patentů, cenných papírů a podobně. Tuto sumu vyčíslil na 200 milionů
korun. Soud však dnes zamítl i tuto část žaloby.
