Tito lidé - pokud pracují nebo pracovali v cizině - jsou po prozrazení v nepříjemné situaci, některým může jít i o život.
"Může to ohrozit jejich bezpečnost. Určitá rizika tam jsou," připustil Zdeněk Hazdra, který je pověřen řízením Ústavu pro studium totalitních režimů. Právě tato instituce seznam v dubnu zveřejnila.
Jména byla na webu mnoho týdnů, zmizela teprve v červnu. Ministerstvo obrany se přesto snaží záležitost mírnit. "Vojenské zpravodajství vnímá zveřejnění jako problém, avšak přímé ohrožení agenturní činnosti nehrozí," tvrdí Jan Pejšek z tiskové služby ministerstva obrany.
Vojenská rozvědka vysílá své agenty do ciziny, aby zjišťovali údaje o cizích armádách nebo zbrojních programech. V nové éře se zaměřují také na pronikání do struktur teroristických organizací.
Kolik agentů ze zveřejněného komunistického seznamu je dodnes aktivních, tedy kolik jich stále tajně pracuje pro vojenskou rozvědku, není zcela zřejmé. Mezi prozrazenými jsou i někteří současní diplomaté, kteří působí nebo ještě donedávna působili na různých postech na českých ambasádách.
"Jestli to tak je, tak je to velký průšvih. Ti lidé se musí okamžitě stáhnout domů," komentoval zveřejnění jmen agentů expert na tajné služby a bývalý šéf vojenské tajné služby Jiří Růžek.
Prozradili ho, tak se musel rychle sbalit
Jeden z takto prozrazených špionů-diplomatů je například Václav Mleziva, který musel okamžitě opustit úřad v makedonské Skopji. "Pan Mleziva už není zaměstnancem ministerstva zahraničí. Už nějaký čas. Nevíme, kde je. Nemůžeme vám pomoct, abyste se s ním kontaktoval," řekla Kristina Miškovská z tiskového odboru ministerstva zahraničí.
Dalším prozrazeným špionem je František Masopust, který působil až do roku 2002 jako chargé d'affaires na české ambasádě v Moskvě. Na rozvědku se teď řádně zlobí. "Jestli mě to uráží nebo štve? To je slabé slovo. To je něco, co by se v normálním státě prostě nemělo ani stát," říká.
Masopust je nyní důležitým člověkem pro všechny české firmy, které chtějí podnikat v zemích bývalého SSSR. Je výkonným ředitelem Komory pro hospodářské styky se Společenstvím nezávislých států.
Kdo za to může?
Odpovědnost za prozrazení agentů si aktéři případu přehazují mezi sebou. "Archiv bezpečnostních složek byl písemně upozorněn, že u některých materiálů může zpřístupňovat a zveřejňovat pouze údaje v nich zapsané do rozhodného data, tedy do 15. 2. 1990," říká Jan Pejšek, vedoucí tiskové služby ministerstva obrany.
Zdeněk Hazdra, současný šéf Ústavu pro studium totalitních režimů, s ním souhlasí. Ale jeden z Hazdrových předchůdců, první ředitel ústavu Pavel Žáček, dává vinu vojenské rozvědce.
"Ta chyba je na straně Vojenského zpravodajství, které si mělo ty údaje ohlídat, než nám je dalo. V roce 2008, kdy začal platit příslušný zákon, měli lhůtu asi půl roku na to, aby se v tom probrali a dali nám jen to, co nám podle zákona náleží," argumentuje Žáček.
Že si mělo Vojenské zpravodajství dát lepší pozor, říkají i bývalí zpravodajci Jiří Růžek (byl ředitelem BIS) a Andor Šándor (vedl vojenskou rozvědku). "To je přece absolutně trapné, aby se Vojenské zpravodajství teď vymlouvalo na badatele. Ti pracovali jen s tím, co dostali. Tady je nepopiratelná chyba té služby. Oni to prostě neměli vydávat z ruky v té podobě, v jaké se to dostalo ven," řekl Šándor.
Čtěte v pondělní MF DNES
Jaká jména se objevila na seznamu špionů? Jaké to pro ně mělo důsledky? Kdo ponese zodpovědnost za prozrazení agentů? Více o tématu čtěte v pondělním vydání MF DNES.
