Verdikt se objevil ve Sbírce rozhodnutí, která shrnuje nejdůležitější verdikty Nejvyššího správního soudu. Jejím účelem je sjednotit rozhodování různých soudů. V některých vzácných případech Nejvyšší správní soud otiskne ve sbírce i rozhodnutí jiného, nižšího soudu, s nímž se plně ztotožňuje.
Stalo se to i v tomto případě, kdy vycházel z verdiktu pardubické pobočky Krajského soudu v Hradci Králové. Potvrdil tak správnost rozhodnutí, aniž by kauzu přímo projednával.
Žert se podle Nejvyššího správního soudu nemůže stát přestupkem proti občanskému soužití ani v případě, že by byl "objektivně ironický či sarkastický a konkrétní osoba by se jím cítila být uražena či zesměšněna".
Situace by byla jiná v případě, kdy by člověk použil vulgaritu, sprostotu či hrubou urážku.
Zlesákovou tabule s nápisem natolik provokovala, že se obrátila na úřady, aby Svobodu potrestaly. Muž pak skutečně dostal pokutu za přestupek.
Pardubický soud ji ale letos v lednu zrušil. Muž podle soudců pouze vyjádřil svůj názor na veřejně činnou osobu.
"Svoboda projevu se vztahuje nejen na informace a myšlenky příznivě přijímané, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují," uvedl tehdy v rozsudku pardubický soudce Jan Dvořák.
Cedule byla vyvrcholením osobního sporu. Svoboda chtěl po úřadu vedeném Zlesákovou, aby silnice k jeho budoucímu rodinnému domu vedla jinudy, než je plánováno. Úředníci mu ale nevyhověli. Proto na svou parcelu u cyklostezky umístil ceduli. Zlesákové vadilo to, že nápis útočí nejen na ni, ale nepřímo také na její rodinu.
Žert na adresu politika by zřejmě nepotrestal ani soud v řízení o žalobě na ochranu osobnosti. České i evropské soudy dlouhodobě zastávají názor, že veřejně činní lidé, tedy například politici a různé mediální hvězdy, musejí snést vyšší míru veřejné kritiky.
