Po dvou měsících však složil i funkci lídra Čtyřkoalice - nesouhlasil se složením stínového kabinetu, kterému měl dělat premiéra.
Víkendový sjezd v Jihlavě měl jeho další kariéru zásadně ovlivnit: buď porazí Jana Kasala, nebo z něho bude řadový člen KDU-ČSL.
Vyhrál jste poměrně těsnou většinou hlasů. Dal jste hlas sám sobě?
Volby jsou tajné, takže to neřeknu. Ale čtenářům napovím, protože si myslím, že každý hlas se počítá.
Jak jste se cítil po prvním kole, ve kterém vám vítězství uteklo o hlas?
Už první kolo bylo pro mne příjemné překvapení, ale zároveň jsem si říkal, jak je možné, že někdo špatně vyplní hlasovací lístek?
Takže jste vítězství nečekal?
Dělal jsem všechno pro to, aby se to podařilo. Ale abych řekl pravdu, byl jsem nakonec příjemně překvapen. Síly byly před sjezdem velmi vyrovnané.
Jan Kasal ve svém projevu říkal, že ve vedení strany mají být lidé, kteří chtějí pracovat v týmu. Tím narážel na vás. Není to paradox, že se teď nechal zvolit do vašeho týmu?
Jsem přesvědčen o tom, že jsem schopen týmové práce. A protože chci, aby ve straně skončily praktiky typu kdo má víc hlasů, tak má pravdu, tak bych chtěl toto období v dějinách KDU-ČSL nazývat jako pojihlavské. Jana Kasala jsem v jeho kandidatuře na místopředsedu podpořil.
Nebyl jste zvolen nijak drtivě, jen jedenapadesáti procenty hlasů. Nebojíte se toho, že strana bude pořád rozdělena na dva přibližně rovnocenné tábory?
Doufám, že Jihlava bude novým impulsem a novou nadějí pro naši stranu. A to, co se dělo před volbami, bude jen nějaká vzpomínka. V KDU-ČSL zatím vždy po volbě došlo ke zklidnění situace.
Když jste poslouchal vystoupení Jana Kasala, našel jste v něm něco, co by se vám zalíbilo?
Kasal ukázal, že je potřeba prohloubit komunikaci ve straně. V tom se shodujeme, to je společná vůle nás obou. Aby KDU-ČSL byla demokratičtější stranou.
Změní nový předseda směřování strany?
Chci mít vliv na chod věcí, to je nepochybné. Ale žádný jedinec, byť je to předseda, nemůže KDU-ČSL vychýlit jiným směrem, než by sama strana chtěla.
Proč jste si vybral za svého nejbližšího spolupracovníka Milana Šimonovského? On se přece jenom stal senátorem teprve loni na podzim, předtím působil jen v komunální politice.
Za prvé je to zástupce velmi silného brněnského regionu, za druhé je to zkušený politik, za třetí je to úspěšný kandidát do Senátu.
Milan Šimonovský patří dlouhodobě k naším výrazným politikům.
Krizi v lidové straně jste vlastně odstartoval vy, když jste veřejně vystoupil proti Miroslavu Kalouskovi. Nelitujete toho, co se za ty dva měsíce stalo? Že se vztahy mezi představiteli KDU-ČSL tak vyhrotily?
Nikdy jsem to nevnímal jako spor osobní. Rozhodnutí sjezdu je potvrzením toho, že vize, kterou mám, je vizí převažující v KDU-ČSL.
V čem je ta vize nová? V čem konkrétně se nový styl, který jste tady slíbil, projeví?
Zdůrazňuji otevřenou společnost. Otevřená společnost je například podpora přímých prvků demokracie, jako je přímá volba prezidenta nebo starostů. Znamená to vážně naslouchat tomu, co občanská společnost říká. Lidé v České republice nejsou zklamáni z politických stran, ale z chování politiků. To je ten jiný styl, kde bude platit: Co myslíme, to říkáme, a co říkáme, to také děláme.
To už máte nějakého kandidáta na prezidenta? Proč o tom mluvíte už teď?
Kandidáta zatím nemám, ale v České republice není nekonečně mnoho lidí, kteří by mohli být seriózními kandidáty. Myslím, že je to téma, o kterém se už má začít mluvit. Nechtěl bych, aby prezident republiky byl volen způsobem, že to je handl něco za něco.
Nebo že se volí někdo, kdo politickým stranám takzvaně neškodí. Prezident musí být člověk s plným mandátem.
Říkal jste, že odmítáte eutanazii nebo registrované partnerství. Jak si představujete, že se tyto otázky budou řešit v rámci Čtyřkoalice? Třeba Unie svobody je v tomto ohledu velmi liberální.
Je naprosto jasné, že křesťanští demokraté nepodpoří žádný zákon, který by vedl k registrovanému partnerství jako rodinněprávní úpravě. Eutanazii odmítáme také. Stejně tak jsem však říkal, že Čtyřkoalici tvoří samostatné politické strany, které jsou v mnoha ohledech programově blízké, ale existují i rozdíly.
Místopředseda Unie svobody Vladimír Mlynář razí myšlenku změnit Čtyřkoalici na dvoukoalici. Je ta jeho představa blízká i vám?
I tady jsem mluvil o tom, že jsem zastáncem dvou proudů: liberálního, reprezentovaného unií, a křesťanskodemokratického, který představujeme my. Vytvoření jedné strany po nás sice nikdo nežádá, ale na druhé straně by byla podle mne chyba trvat na tom, že Čtyřkoalice zůstane ve stejné podobě, jakou má dnes. Výhledově jsem pro to, aby ji tvořily dvě strany, neznamená to však, že to má být zítra.
Vaše vztahy s předsedou Demokratické unie Ratiborem Majzlíkem jsou od doby, kdy se sestavovala stínová vláda, napjaté. On dokonce pohrozil, že v případě vašeho zvolení vystoupí ze Čtyřkoalice. Jak s ním teď budete vycházet?
Moje výhrady vůči němu nebyly osobní. Týkaly se jen a jen věrohodnosti a schopnosti oslovit voliče. Oslovit je pomocí stínové vlády.
Stínová vláda zatím příliš důvěryhodně nepůsobí. Budete se snažit tento kabinet nějak změnit?
Nechci žádnou revoluci, ale o jejím složení je potřeba mluvit.
Nejdřív ovšem s partnery ve Čtyřkoalici. Bude záležet na tom, jak se k ní postaví sjezd Unie svobody, který je za měsíc.
