Na ministerstvo školství míří každoročně kolem padesáti žádostí o akreditaci nové soukromé základní školy. Část je zapsána do rejstříku škol a školských zařízení, část žádostí je stažena. Někteří žadatelé však mají smůlu a obdrží negativní stanovisko.
Pro školní rok 2016/2017 bylo zapsáno čtyřicet čtyři škol, zatímco šesti byla žádost zamítnuta. Ostatní nebyly věcně rozhodnuty. O rok později dosáhlo zápisu jen devatenáct škol, jedenáct dalších neuspělo.
„Pro školní rok 2018/2019 je podáno čtyřicet devět žádostí o zápis nové soukromé základní školy. Dosud bylo zapsáno jedenáct škol a šest žádostí bylo zamítnuto,“ uvedla mluvčí ministerstva Jarmila Balážová.
Mnohé iniciativy se proto bojí, že na zápis do rejstříku nedosáhnou. A není jim jasné, podle jakého klíče se úřad při posuzování žádostí rozhoduje.
Úřad se bojí o veřejné školy, smůlu mají i autisté
„V odůvodnění bylo řečeno, že jsme byli zamítnuti kvůli kapacitám na veřejných školách. Přesto jsme otevřeli komunitní školu, do které chodí třicet devět dětí,“ popisuje zájem o soukromou školu ředitelka frýdecko-místecké ScioŠkoly Darina Klimparová.
„Jejich rodiče totiž nezajímají kapacity na veřejných školách, ale způsob výuky a možnost její individualizace, která ve veřejné třídě o třiceti dětech není reálná. Proto k nám dojíždějí z širokého okolí i mimo okres Frýdek-Místek, takže argument o naplněnosti kapacit na veřejných školách je úplně irelevantní,“ doplnila. Společnost Scio, pod kterou škola spadá, proto podalo na ministerstvo školství žalobu.
Řešit zamítnutou akreditaci žalobou se rozhodla také Veronika Mallatová Bartošová, která chtěla otevřít školu, ve které by se učitelé starali také o děti s autismem. Jenže i jí přišlo zamítavé rozhodnutí.
„Jako důvod byla uvedena dostatečná kapacita na veřejných školách. My jsme se chtěli starat o děti s Aspergerem (mírnější forma autismu – pozn. red.) a takové děti potřebují menší kolektiv. Nepomůže jim, že je vezmou ve spádové škole do kolektivu s dalšími třiceti dětmi,“ vysvětluje Bartošová.
Nyní čeká, jak dopadne soud. „Chci, aby uznali, že můžeme fungovat, protože pomůžeme dětem, které to potřebují. Ať se úředníci nebo inspektoři chodí dívat klidně každý den, jak fungujeme, pokud nám nevěří. Nám to nevadí.“
Kromě soudu se Bartošová obrátila také na ministra školství v demisi Roberta Plagu (ANO), jehož v otevřeném dopise vyzvala ke změně postoje k soukromým školám (celý dopis ve formátu PDF).
Loterie podle ministerstva školství
Další iniciativy si redakci iDNES.cz stěžovaly na nejasnost kolem postupu ministerstva při vyřizování žádostí. Nerozumí totiž, na základě čeho úřad o zápisu rozhoduje a jak tedy mohou akreditaci získat.
„O zápisu nové školy do rejstříku škol a školských zařízení se vede standardní správní řízení. Postup při schvalování zápisu škol je bez ohledu na zřizovatele ve všech případech stejný a řídí se školským zákonem,“ píše náměstek pro řízení sekce vzdělávání Václav Pícl na stránkách ministerstva školství a odkazuje při tom na Dlouhodobý záměr vzdělávání (součást politické strategie resortu – ve formátu PDF zde).
„V Dlouhodobých záměrech krajů je doporučováno zachování stávající kapacity škol a vznik nové základní školy jen výjimečně, na základě prokázané potřeby a s ohledem na aktuální podmínky v dané lokalitě. Je proto nutné mít kapacitně dostatečně zabezpečenou síť veřejných škol, které tvoří základ,“ říká Balážová.
Podle ní ministerstvo finančně podporuje soukromé školy téměř do stejné výše jako školy veřejné. „Nelze však očekávat, že to bude na jejich úkor,“ dodává.
Právo na alternativu zaručuje ústava, říká právník
Jenže podle názoru odborníků na vzdělávání i žadatelů jsou to falešné argumenty, které mají zakrýt skutečnost, že ministerstvo chce vznik soukromých škol omezovat.
Právník Ondřej Moravec se domnívá, že Dlouhodobý záměr vzniku soukromých škol jako takových nebrání. „Snaha o efektivní naplnění kapacit ve státem zřizovaných školách nemůže být překážkou vzniku škol nových, zejména pokud tyto školy nabízejí alternativu, kterou rodiče v daný čas postrádají. Údaje o kapacitách stávajících škol jsou často čísly, která o realitě a kapacitních možnostech školy nic neříkají,“ popisuje.
„Dlouhodobé záměry mnohdy nestanovují podmínky, za kterých školy mohou vznikat, ale rovnou říkají, že školy vznikat nemohou, což je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Ministerstvo se snaží vytvářet dojem, že by soukromé školy měly vykrývat případné nedostatečné kapacity ve státem zřizovaných školách. To je ale nedorozumění. Úlohou nestátních škol (soukromých, ale i církevních) není doplňovat chybějící místa ve školách zřizovaných obcemi, ale nabízet alternativu hlavnímu proudu vzdělávání,“ vysvětluje Moravec.
Proč by tedy úřad vzniku soukromých škol bránil? „Systém financování je špatně nastavený. Pak je to i tak, že ředitelé škol mohou tlačit na místní orgány, aby se další školy nepovolovaly – když jim odejdou děti, mají méně peněz, protože mají odměny nastavené podle počtu dětí,“ myslí si Bartošová.
„Je zvláštní, že kraje do roku 2016 školy spíš nepovolovaly. Napsaly, že mají základních škol dost a víc jich nepotřebují. Teď je to naopak. Kraje dávají souhlasná stanoviska, ale zatrhává to ministerstvo,“ dodává.
 |
