Od Obvodního podniku bytového hospodářství je totiž koupili za mnohem nižší cenu, než stanovovala tehdejší cenová vyhláška ministerstva financí.
Na manželích Růžičkových byla po vyhlášení rozsudku patrná radost a dojetí nad tím, že jejich desetileté úsilí bylo korunováno úspěchem. Jejich známí a přátelé, kteří přelíčení sledovali, přijali rozsudek hlasitým potleskem. Přerušil ho až předseda soudního senátu Robert Waltr upozorněním, aby si přítomní nepletli soudní jednání s divadelním představením.
Právní zástupkyně protistrany Taťjána Vojtová neskrývala zklamání a novinářům řekla, že se ještě obrátí na Nejvyšší soud v Brně s dovoláním. "Rozsudek považujeme za nesprávný, já se domnívám, že soud neměl právo rozhodnout tímto způsobem," prohlásila.
Deset let trvající spor
Růžičkovi v roce 1982 emigrovali. O rok později byli odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky k odnětí svobody na dva roky nepodmíněně a jejich majetek propadl státu. Dům převzal finanční odbor Obvodního národního výboru Praha 5. Na základě hospodářské smlouvy ho pak předal Obvodnímu podniku bytového hospodářství Prahy 5, který nemovitost v roce 1984 prodal rodičům Martina Otavy. Ten trvá na tom, že mu po právu patří. Růžičkovi, kteří žijí ve Švédsku, byli v roce 1990 rehabilitováni. V roce 1992 proto požádali o vrácení domu.
Touto restituční kauzou se nejprve zabýval Obvodní soud pro Prahu 5, který v roce 1998 rozhodl, že Otava má Růžičkovým vrátit stavbu, ale stavební parcelu a přilehlé pozemky si může ponechat. Proti tomu se k městskému soudu odvolali jak Růžičkovi, tak Otava.
Odvolací soud poté v roce 2000 celé soudní řízení zastavil s odůvodněním, že žaloba, kterou Růžičkovi podali, byla formulována nesrozumitelně a nelogicky, a je tedy ze soudního hlediska nepřezkoumatelná. Emigranti se s tím ale nesmířili a obrátili se na Nejvyšší soud v Brně, který začátkem letošního roku rozhodnutí městského soudu zrušil. Zároveň mu nařídil, aby případ projednal a případné nejasnosti v žalobě po dohodě s žalobcem sám odstranil.
