"Žaloba měla znít, zda někdo je, či není Foglarovým dědicem. Neměla se týkat pouze jeho závěti. Proto musím žalobu zamítnout," řekla soudkyně Kateřina Sixtová.
Neplatnost závěti, kterou známý spisovatel sepsal nedlouho před smrtí v roce 1999, napadl o rok později jeho synovec Petr Foglar. Snažil se dokázat, že jeho strýc netušil, co podepisuje.
Soud mu dal nejprve za pravdu, v opakovaném líčení naopak řekl, že závěť platí. Verdikt byl už třetím v pořadí, který soud ve sporu vynesl.
"Už se to táhne příliš dlouho na to, aby člověk věřil v nějaký kladný výsledek," řekl po vyhlášení rozsudku Petr Foglar.
Na verdiktu je překvapivé právě odůvodnění, proč má spisovatelova pozůstalost zůstat nadaci. Zdejší soud totiž Martinu Kopeckému, advokátovi Petra Foglarova v roce 2000 řekl, že musí zažalovat platnost závěti, aby pak mohl získat celou pozůstalost. Pak se ale Kopecký dozvěděl, že to dělat neměl.
"Není to chyba žalobce. Je to vinou nesrovnalostí, které v této oblasti řadu let existovaly. Až nyní Nejvyšší soud rozhodování v takových sporech sjednotil," snažila se vysvětlit situaci soudkyně Sixtová. "Zmatky byly bohužel na úkor účastníků řízení," připustila.
Kopecký řekl, že podá žalobu znovu. "Je to chyba soudu, případ mohl být už dávno vyřešený. Podáme také žalobu na stát, aby nám uhradil náklady za jednání," prohlásil.
Radost z rozsudku neměl ani Dan Loukota, právní zástupce nadace. "Rozsudek znamená, že spor nekončí. Celé se to bude muset opakovat znovu," uvedl.
