Byla z toho v šoku, ale rozhodla se bojovat. Jak dnes vidí svůj životní osud a soudní proces, který v pondělí pokračoval výslechem svědků?
Jaké máte pocity, když sedíte u soudu jako obžalovaná?
Jsou to velmi smíšené pocity. Ale já jsem byla vždy bojovnice. Když bojujete s rakovinou, musíte proběhnout údolím smrti a najít z něho cestu ven. Mně se to podařilo a pevně věřím, že i v této trestní kauze nakonec vyhraji.
Jak jste snášela policejní vyšetřování, které probíhalo právě v době, kdy jste bojovala s nemocí?
I když jsem byla v těžkých chvílích a procházela nejrůznějšími vyšetřeními, léčbou, ozařováním a operací, s policií jsem vždy spolupracovala. Dokonce jsem jim umožnila, aby za mnou jezdili domů. Když se pak dozvěděli, že mám rakovinu, měli snahu vyšetřování zastavit nebo odložit ze zdravotních důvodů. Ale já jsem to nechtěla.
Proč jste to odmítla?
Jsem propíraná v novinách, že jsem porušila zákon. To na sobě nemohu nechat. Já chci soud vyhrát.
Z vrcholné politiky jste odešla v létě 2004. Co jste pak dělala?
Nikdo neví, co jsem si musela prožít. Když jsem odešla z Lidového domu, bláhově jsem si myslela, že v klidu přejdu do civilního života, že budu moct pokračovat ve své lékařské praxi. Mám dvě atestace z ortopedie.
Chtěla jsem si otevřít ordinaci. Ale zdravotní pojišťovny se mnou nechtěly uzavřít smlouvy. Kolegové, u nichž jsem se chtěla alespoň zaměstnat, mi zase říkali, že mají nepsaný zákaz z lékařské komory. Nakonec jsem dostala částečný úvazek v úrazové nemocnici v Brně.
Pomohl vám vůbec někdo z ČSSD?
Když jsem už nevěděla kudy kam, zavolala jsem jedné známé do Lidového domu a ta mi domluvila, že mě přijme tehdejší premiér Stanislav Gross. Čekala jsem na to asi sedm týdnů. Pak se to uskutečnilo při přestávce jednání vlády a trvalo to sedm minut, déle ne.
Dotázal se mě, co pro mě mohou udělat. Ale ani se nezeptal, jak se mám. Říkal, že bych pro něj mohla dělat nějakou poradenskou činnost. Ale nakonec z toho sešlo. Za měsíc mi sdělil, že si to nepřeje tehdejší ministryně zdravotnictví Milada Emmerová. Tak jsem poděkovala a odešla.
Od té doby se nic nedělo?
Až v roce 2005 - týden před smrtí tehdejšího ministra kultury Pavla Dostála - byl Gross u něho na návštěvě v onkologickém ústavu v Brně, a tak navštívil i mne. Nabízel mi finanční odškodnění, či právní zastupování v mé trestní kauze.
Měl však podmínku, abych opět vstoupila do sociální demokracie jako řadový člen. To jsem odmítla, protože jsem si řekla, že do žádné politické strany už nevstoupím. Natož do ČSSD.
Proč tu pomoc Gross podmiňoval členstvím v ČSSD?
Mohu si to vysvětlovat tak, že na mě chtěl vytvářet tlak, abych byla loajální vůči straně a mlčela o věcech, o kterých v souvislosti s celou kauzou Diag Human vím. Já už jsem v době, kdy jsem byla ministryní, dostávala na grémiích ČSSD za svou aktivitu v kauze Diag Human hroznou sprchu.
Proč? Vedení strany snad podporovalo, aby byly majiteli firmy Diag Josefu Šťávovi vyplaceny stamiliony odškodnění a aby s ním byl dohodnut smír?
Ano. Ale já jsem to nechtěla připustit. Jsem dodnes přesvědčena, že Diag Human nemá na peníze nárok a že se to dá prokázat. Proto jsem si také najala právníka Zdeňka Nováčka, s nímž jsme nasbírali důkazy proti Diagu.
Myslím, že se pak všichni začali bát toho, že by se dal spor vyhrát. Proto jsem byla odvolána z vlády a proto na mě někdo vymyslel aféru, že jsem Nováčkovi podepsala nezákonně smlouvu a vyplatila odměnu 10 milionů korun.
Jsem dokonce přesvědčena, že by šlo soudně získat z Diagu zpět 326 milionů korun, které mu už stát na základě špatných podkladů vyplatil.
Když jsem začala jít proti Diagu, premiér Vladimír Špidla nechtěl, aby se to vůbec projednávalo. Pamatuji si, jak se na mě jednou strašně rozčilil i Gross. Křičel, jak si to představuji a že bych se měla s Diagem dohodnout a co to tahám na vládu.
Já jsem říkala, že vidím, že smlouva je špatná, tak to chci napravit. Trvala jsem na tom. Byla tam celá řada důkazů proti Diagu. Dalo se to vyhrát. Byla jsem prostě nepohodlná.
Ostatní chtěli, abych raději měla klapky na očích a podepisovala to, co mi bylo předloženo. Kdybych to tak dělala, tak tam možná sedím jako ministryně dodnes.
Chcete tím říct, že smlouva s Nováčkem se stala trnem v oku pro toho, kdo chtěl uzavřít smír s firmou Diag Human a vyplatit jí peníze?
Přesně tak. Dodnes jsem o tom nemohla mluvit. Tehdy jsem to slíbila Špidlovi, ale pak jsem byla jako Alenka v říši divů. Přišlo vyšetřování policie a teď soud.
Co dnes děláte?
Jsem invalidní důchodce. Od 6. února 2006. Mám určité následky z operace, kterou jsem podstoupila kvůli rakovině. Nemohu pracovat, protože mám poškozenou pravou ruku. Musím denně provádět lymfomasáže a lymfodrenáže.
Kdy jste se dozvěděla, že máte rakovinu?
Když jsem si vyřizovala novou práci a byla na prohlídkách, tak mi řekli, že se jim nelíbí určitá oblast mého těla, a tak jsem šla na speciální vyšetření. To jsem si vyjednávala v prosinci 2004 a 6. ledna 2005 mi sdělili, že je to na 99 procent rakovina a že musím na operaci.
A kdy vám policisté sdělili, že jste obviněná?
Dozvěděla jsem se to hned druhý den, tedy 7. ledna 2005. Byly to šoky. A když jsem o pár dní později slyšela některé sociální demokraty, co o mně říkají, tak jsem se rozhodla, že tam nebudu ani minutu. Jeden z poslanců třeba prohlásil, že "pro nás je Součková mrtvá". To bylo silné kafe. Okamžitě jsem vystoupila ze strany.
Chcete říct, jak vás rakovina postihla?
Byla to rakovina prsu. Už jsem po operaci, teď ještě beru léky. Uvidíme do pěti let, jak to bude vypadat, jestli se něco objeví, nebo ne. Člověk nemá jen tento orgán. Jsou tam ještě nějaké problémy úplně na jiných orgánech.
Dá se říct, že jste zatím rakovinu přemohla?
Zatím ano. To bylo asi to nejdůležitější, co jsem v životě vyhrála. Je nutné se nepodvolit a nevzdávat to. To mi dává i sílu v této kauze. Já jsem nikdy neudělala nic, co by bylo v rozporu se zákonem.
Když vezmete chudému člověku čest, tak je to těžká rána. Ať se každý podívá, co jsem si pořídila, když jsem byla ministrem. Žádné pozemky, žádné nemovitosti.
Říká se, že rakovinu může vyvolat obrovský stres, který člověk zažije.
Ano, lékaři mi řekli, že spouštěcím mechanismem mohl být stres, který jsem jako ministryně a politička zažila.
Když se v médiích objevilo poprvé, že máte rakovinu, ozval se vám někdo z ČSSD a vyjádřil podporu, nebo se třeba i omluvil?
Nikdo se neomluvil. Ani jsem jim nestála za to, aby mi popřáli zdraví nebo mě navštívili. Od té doby, co jsem byla obviněna, jako bych byla pohřbena zaživa. Je to velmi bolestné zjištění, ale život jde dál a člověk nemůže stavět na pseudopřátelích.
Neříkala jste si po tom všem, že jste byla v šílené straně?
V politice to tak chodí. Když je někdo nepohodlný, tak je potřeba se ho zbavit. Gross mnohdy říkával: "Izolovat, zlikvidovat, zničit."
To říkával?
Ano, když bylo třeba někoho uklidnit. Byla to metoda, kterou jsem od něho slyšela asi dvakrát, když jsem byla ještě ve funkci.
Je někdo, komu v ČSSD ještě věříte?
(Dlouho přemýšlí) Kvalitní lidé jsou v kandidátních listinách ČSSD na místech, která jsou nevolitelná. Bohužel.
