Většina mých přátel na Facebooku jsou dvacátníci až čtyřicátníci. Tak polovina z nich je aktivní a píše blbosti i moudra. Jako já. Od názorů na politiku a fotbal až po odkazy z internetu. Zvláštní kapitolou jsou matky na mateřské, pro které je Facebook skvělým řešením "sociálního odloučení".
Mezi přáteli mám i pár seniorů, pro které je Facebook dobrým řešením toho samého. Sociálním odloučením nemyslím až tak izolaci od ostatního světa, ale třeba spojení s kolegy či kamarády, kteří se kvůli různým okolnostem vzdálili.
Proč to píšu? Abych zdůraznil před tím, co napíšu dál, jak jsou Facebook a další sociální sítě užitečným prostorem.
Na Facebooku mám také pár "přátel", o kterých se nedá říci, že jsou dospělí. Samozřejmě mám na mysli věkem, jinak by jich bylo ještě o trochu více. Jsou z okruhu rodiny a o mé "přátelství" si sami zažádali. Opačný postup by mi přišel divný.
Proč to píšu? Abych ukázal, že na to, co je a není divné na sociálních sítích a internetu, stačí používat normální selský rozum. Když se tak děje, neměl by se člověk zmýlit ani ve virtuálním světě.
Facebook, sociální sítě a internet nejsou dneska nic zvláštního. Kromě toho, že je to další dimenze našeho světa. Světa, který je stejně dobrý a zlý v počítači i na ulici.
A ve světě, ve kterém číhají stejná nebezpečí, musí platit stejná pravidla. Stejné zákony je pak třeba stejně nebo podobně kontrolovat a vymáhat. Například. Internet nerozšířil počet druhů sexuálních deviací. Rozšířil však prostor, kde může být deviant nebezpečný. Internet stejně tak rozšířil možnosti pro šikanu mezi školáky. Internet šíří dobro i zlo stejnoměrně, je jenom na lidech, aby dobru pomáhali a zlo potírali.
Jak řešit nešvary, které se na sociálních sítích šíří? Stejně jako se brání nešvarům jinde. I na internetu musí pracovat policie. Na ulicích dohlíží policie na pořádek, bojuje proti zločinu. Alespoň většinou.
I Facebook je ulice. Firmy provozující sociální sítě musí s policií spolupracovat stejně jako každý jiný. I na internetových sítích je prostor pro sociální pracovníky, prevenci či tísňové linky. Stejně jako na běžné ulici v běžném městě.
Internet je svobodné a svobodu milující prostředí. Volat na něj dohled zavání cenzurou a smrdí totalitou. Jedna věc je publikace názorů a informací, i když i zde platí zákony. A druhá je samotný virtuální život třeba právě na Facebooku.
A pro policii či jiné represivní složky musí platit na internetu stejné zákony jako jinde. Že je to virtuální inženýrství, že je to složité, nové a občas to bude jen nástřel či střelba do prázdna? Možná, teda spíše určitě. Ale nic jiného nám nezbývá. Jinak nám – snad už je na internetu taky – pomáhej pánbůh.
