Socha Antonína z Padovy s Ježíškem v náručí pochází z roku 1751 a stála na někdejší císařské cestě vedoucí z centra Nového Jičína okolo Španělské kaple směrem ke Starému Jičínu. Komunikaci lemovalo 10 plastik světců. Na svém místě zůstal jen Antonín Paduánský, ostatní buď byly přemístěny, nebo zmizely.
Například za socialismu se někdejšímu řediteli blízké nemocnice nelíbila jedna ze soch poblíž zdravotnického areálu a prosadil si její odstranění. Jenže při zvednutí jeřábem se barokní skvost rozpadl. Antonína Paduánského se nedotkli ani komunisté. "Asi s tím opravdu souvisela i legenda, že kdo s ním bude manipulovat, toho postihne neštěstí," uvedl Radek Polách z Muzea Novojičínska.
Když se už někdo pustil do opravy, snažil se poničená místa "lepit" přímo na místě. Jenže stav sochy už byl velmi žalostný. Město proto získalo na její opravu dotaci 123 tisíc korun a z vlastního rozpočtu přidalo dalších přibližně 60 tisíc. Vloni v říjnu se světec stěhoval do restaurátorské dílny ostravského akademického sochaře Jakuba Gajdy, který v Novém Jičíně opravil například morový sloup na Masarykově náměstí.
Socha i s podstavcem při říjnovém stěhování z Nového Jičína.
"O legendě vím a doufám, že vše bude v pořádku. Pro strach mám uděláno, i když samozřejmě to není moc příjemné," řekl Gajda na podzim při stěhování.
Přes zimu pískovcovou sochu vyčistil, opravil, doplnil nové svatozáře, celé dílo staticky vyvážil. A nyní se Antonín Paduánský v někdejší kráse vrátil do Nového Jičína. A sochař si oddechl. "Klepu si na zuby, ale zatím se pověst nijak neprojevila. Otázkou je, co se dá nazvat neštěstím," řekl.
Legenda tak naštěstí neúčinkovala. Ačkoliv. Radní města, kteří rozhodli o přestěhování sochy kvůli opravě, už na svých pozicích na radnici nejsou.
