Dodává, že vývoj výrazného značení tohoto i akustického typu organizace nevidomých a slabozrakých výrazně podporuje. Většinu novinek také sama iniciuje.
"Bohužel ne všechny stavební úřady v České republice tyto úpravy v případě rekonstrukcí dodržují, přestože je to podle vyhlášky z roku 1994 jejich povinnost," komentuje současnou situaci Dudr. Možnosti pohybu nevidomých ve městech v České republice jsou podle Dudra i přesto v mnoha směrech na špičkové úrovni. "Praha dokonce může jít ostatním městům příkladem," myslí si.
Kromě pasivních bezpečnostních prvků, jakými jsou například vodicí linie v metru a uvnitř velkých veřejných budov nebo signální a varovné pásy na chodnících, je to moderní orientační systém, který nevidomému pomocí osobního dálkového ovladače umožňuje pohodlnější a bezpečnější cestování. "S jeho použitím se nevidomý dozví číslo dopravního prostředku, který právě přijel, otevře dveře tramvaje na dálku, nebo zjistí, které eskalátory v metru může použít," vysvětluje Dudr.
Největším pražským problémem je podle něj skutečnost, že si lidé často neuvědomují smysl vodicích linií v podobě drážek v metru a často je nevědomky blokují vlastními těly či zavazadly.
V České republice neexistuje evidence, kolik nevidomých zde žije, a také v Praze se údaje o jejich počtu rozcházejí. "Podle mých informací to mohou být dva tisíce, ale podle počtu registrovaných průkazů ZTP prý až deset tisíc lidí," říká Dudr.
