Vzduch s příliš vysokou koncentrací CO2 podle průzkumů Státního zdravotního ústavu v průměru dýchají děti ve třetině tříd, v dalších 50 procentech tříd podle Bohumila Kotlíka hodnoty překračují maxima alespoň krátkodobě. V rekonstruovaných budovách je toto procento vyšší. V Královéhradeckém kraji se hygienici zaměřili právě na ně. Limitní hodnoty pro koncentraci oxidu uhličitého byly překročeny v 86 procentech měření.
Limit koncentrace CO2 v místnostechOxid uhličitý (CO2) produkuje člověk při dýchání, dospělý člověk uvolní do prostoru za hodinu přibližně 16 litrů CO2. Maximální hodnota CO2 v ovzduší ve školní třídě by podle stavebního zákona neměla přesáhnou 1 550 ppm (z anglického parts per million, označení pro počet částí z milionu). |
V Kraji Vysočina sice vzduch ve třídách teď neměřili, že jsou bez rozmyslu rekonstruované budovy problém, ale vědí. „V takto upravených školách se hodnoty koncentrace oxidu uhličitého nejspíš v některých okamžicích blíží až 5 000 ppm (viz box). Bohužel výměna oken nepatří mezi akce, pro něž je zapotřebí stavební povolení, proto nemáme možnost se k výběru vhodných oken vyjádřit,“ říká Eva Sovová z hygienické stanice Kraje Vysočina.
Česká rada pro šetrné budovy se letos v jednom ze svých projektů právě na prostředí ve školních třídách zaměřila. „Srovnávali jsme hodnoty naměřené ve starší budově z poloviny 20. století a v nových, zateplených, s plastovými okny. Kvalita vzduchu z hlediska koncentrace CO2 byla ve starších školách lepší, což je způsobeno vyššími stropy, různými netěsnostmi a průduchy,“ říká ředitelka Simona Kalvoda.
Za 18 minut bez vzduchu
Jenže školy až příliš často nemyslí na to, že výměna oken neovlivní jen účty za energii. Navíc jednoduché řešení neexistuje. „Už víme, jak by se měla stavět nová škola, jak se vypořádat s rekonstrukcí školy staré, ještě příliš nevíme,“ říká Bohumil Kotlík.
Jeho tým nyní v rámci projektu InAirQ měří prostředí na 12 různých školách po celé republice a hledá způsoby, jak školám pomoci potíže co nejjednodušeji řešit.
S hygieniky se shodne na tom, že základ je ve vzdělávání zaměstnanců škol, kteří by měli vědět, jak ve třídách zajistit dostatečné větrání.
O2 měří CO2 ve vzduchu. Nový byznys testuje ve vydýchaných třídách |
Jenže podle Marcely Hadámkové z Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje učitelé na správný režim větrání až příliš často nemyslí. „O přestávkách se nevětrá z bezpečnostních důvodů, ale nevětrá se ani v hodinách,“ říká.
Přitom koncentrace oxidu uhličitého se může nad povolený limit vyhoupnout velmi snadno. Při průzkumu České rady pro šetrné budovy stačilo v některých třídách 18 minut. Nemusí to být vždy jen chyba pedagogů. Jsou třídy, ve kterých učitel může otevřít jen ventilační okna, která dostatečnou výměnu vzduchu nezajistí, jinde dokázali horní křídla oken otevřít jen v případě, že by si s sebou do třídy přinesli žebřík.
K tomu, aby se děti nemusely učit ve vydýchaném vzduchu, by přitom stačilo rychlé a intenzivní vyvětrání. „I když se to může zdát jako maličkost, dopad na zdraví a pohodu dětí vůbec není zanedbatelný,“ zdůrazňuje Hadámková. Pravidla pro to, jak větrat, by se podle ní měla stát součástí školního režimu.
Ve školách to většinou nechávají na učitelích. „My se v tomto spoléháme na zdravý rozum pedagogů, je v zájmu učitele, aby žáci měli okysličený mozek,“ říká zástupce ředitelky na Základní škole Horácké náměstí v Brně Miloslav Tvrz. „Větráme jen v hodinách, o přestávkách by to nebylo nejbezpečnější,“ vysvětluje praxi zřejmě velké části českých základních škol Tvrz.
Větrat stačí krátce, ale pořádně
Jenže měření hygieniků ukazují, že učitelé nevětrají dostatečně často, nebo větrají špatně. „Například větrání ventilačními okny je samo o sobě málo účinné,“ říká Kotlík.
„Je potřeba větrat pravidelně a intenzivně po krátkou dobu, čehož lze dosáhnout například větráním okny umístěnými naproti sobě, nebo kombinací otevřeného okna a dveří,“ říká Ivana Lukašíková z hygienické stanice Zlínského kraje. Stačí dvě až tři minuty, ale větrání se samozřejmě musí opakovat.
 |
