Šikana? Většina učitelů ji ani nepozná

Destiletý O. H. má nejhorší za sebou: svítá mu naděje, že už ho jeho spolužáci týrat nebudou. Chlapec, kterého další čtyři prvňáci položili na lavici, ostříhali mu vlasy, obočí a pak jej zbili, že skončil s otřesem mozku, už do školy v B. nechodí.

Rodiče ho raději přeložili jinam. Případ vyšetřuje policie a blížejovská škola ho odmítá komentovat.

Pomoc šikanovanému O. nabídla ředitelka malotřídky z nedaleké Hlohové Jitka Krátká. „Chtěla jsem mu pomoci. Dobře vím, že šikana každé dítě poškodí, i když to na něm není na první pohled znát. O. není ani trochu zakřiknutý. Je to normální bezproblémový hoch,“ řekla Krátká.

Chlapec navíc začal navštěvovat kurzy sebeobrany aikido. Budou se mu nejspíš hodit. Obětí šikanování člověk obvykle zůstává na doživotí. Upozornili na to odborníci, kteří se v úterý sjeli do auly Pedagogické fakulty Palackého univerzity v Olomouci na vůbec první celostátní konferenci o násilí ve školách.

Jsou přesvědčeni, že dítěti nepomůže ani změna školy. Stačí totiž pár dní a děti moc dobře rozpoznají, kdo se bude a kdo nebude bránit. Vůbec přitom nezáleží na fyzické síle postiženého, ale na tom, že se zkrátka chová jinak než většina.

Linka pomoci

Stali jste se obětí šikany? Týká se to někoho z vašeho okolí? Nechte si poradit.
Linka bezpečí
Nenech to být
Alík radí dětem

Násilí ve školách přibývá, je potřeba s tím něco dělat. „Šikanu zažívá 41 procent všech dětí a 90 procent pedagogů její projevy neumí ani rozpoznat,“ řekl Michal Kolář, autor ojedinělého průzkumu mapujícího násilí mezi dětmi ve školách.

Problematice se věnuje už od roku 1975. „Neuplyne téměř den, aby mi nevolal o radu někdo z rodičů nebo učitelů,“ upozornil Kolář. Potíž tkví v tom, že případy šikany jsou špatnou vizitkou, takže se je školy snaží ututlat.

„Násilí od svých spolužáků jsem zažil na vlastní kůži a od té doby jsem případů šikany viděl desítky. Dějí se na každém kroku, nestačím se divit, když mi většina učitelek a učitelů do očí tvrdí, že se s ničím takovým nikdy nesetkali,“ uvedl ve svém příspěvku na konferenci ředitel základní školy v Klánovicích Michal Černý.

Sám ve své škole pomocí anonymních dotazníků, které žáci pravidelně vyplňují, bedlivě sleduje každý náznak šikany. „Potíž je i v tom, že děti, které šikanují druhé, vůbec nevypadají jako surové gorily, jak si kdekdo myslí, ale často mohou být těmi nejlepšími žáky ve třídě.

A oběťmi naopak bývají problémové děti, což vede k tomu, že učitelé mají tendenci věřit tomu prvnímu,“ vysvětlit Černý.