Po stoosmé psát o další z úspěšně neúspěšných variant a přijetí nepřijetí kabinetu a dalším jednání nejednání je tristní. Nabízím proto deset návrhů, na které by politici měli odpovědět:
Nekonečné řeči už nezajímají
1. Pokud se strany nedokážou domluvit a neexistuje žádné jiné řešení, je nejvyšší čas oznámit občanům termín nových předčasných voleb. Rychlá cesta k nim se najde, jen když se bude skutečně chtít.
2. Nikoho dávno nezajímají nekonečné řeči, jak jednání probíhají, kdo se právě na něčem domluvil, kdo ihned poté něco odvolal. Příště už by měl být oznámen pouze konečný výsledek, který není vějičkou pro ničemu už nevěřící občany.
3. Konečně by politici měli přiznat, že jakákoli ze zatím uvažovaných koalic nebude žádnou proreformně silnou vládou. Pro to neexistuje vůle a především odvaha.
Předvolební řeči a hesla dnes zní téměř absurdně a nesmyslně. Výsledky voleb neumožňují jejich naplnění ani zprava, ani zleva, takže budoucí kabinety (pokud nebudou předčasné volby) stojí před závažným rozhodnutím – domluvit se na možném minimu, aby relativně dobrý vývoj země vydržel co nejdéle.
Jak je to s reformami?
4. ODS bohužel už téměř prohospodařila své vynikající výsledky ze sněmovních, komunálních i senátních voleb a měla by svým téměř dvěma milionům voličů sdělit, jak chce pokračovat dál.
Bude už jenom stranou neuvěřitelných kompromisů, nebo se ještě někdy odhodlá přijít s vizí reforem? A když, jak o tom chce veřejnost opět přesvědčit?
5. Sociální demokracie by měla přestat kverulovat a umožnit vítězi voleb (pokud on toho bude schopen, což zatím nepředvedl) vládnout, ať si ten k tomu vybere kohokoli.
Být v opozici není pro ČSSD nic opovrženíhodného. A Jiřího Paroubka by to mohlo nakonec ještě posílit. Což on zatím netuší.
Jak velcí jsou Zelení?
6. KDU-ČSL – lidově lidovci předvedli sice umnou taktiku, jak pobořit mnoho dohod, ale právě oni koneckonců blokují svými požadavky každou vládu. Jejich představitelé tuší, že strana v podstatě umírá, ale neměli by kvůli tomu bránit novému rozdání karet – ať už je to vláda či nové volby.
7. Zelení získali šest mandátů v Poslanecké sněmovně, ale hrají si na velkého hráče. Před volbami byli alternativou pro středové voliče, dnes jsou jenom šedivým průměrem, který nikam nepatří. Slušela by jim opozice, a to hodně hlasitá.
8. Komunisté koketují s čímkoli, co je alespoň trochu rehabilituje, pokud nechtějí hrát opozici proti jakékoli vládě, budou postupně ztrácet nebo se udržovat v beztížném stavu, kdy plují odnikud nikam.
Hlavní je paměť
9. Mirek Topolánek se ocitl po volbách v nezáviděníhodné situaci. Ale jako rozhodný, zásadový a nějakou vizí osvícený vůdce se neprojevil. To, co stačilo na vítězství ve stranickém klání ODS, nestačí na vedení země. Ještě má šanci, ale étos vítěze téměř vyprchal. Pokud neprotlačí svoji vizi, měl by odejít.
10. A nakonec jeden návrh pro všechny voliče. Pamatujte si, co se letos odehrávalo. Dobře si to pamatujte. Aby bylo jasné, koho příště volit a koho ne.
Tristní však je, že ani lidé, kteří požívali důvěry a kteří měli dobré nápady, nemají, zdá se, v této zemi šanci.
