Tato série docela stačila na to, aby v průměrně odolném jedinci vyvolala bázeň a skepsi vůči možnosti změnit něco na delší dobu k lepšímu.
Všude jen popravy, zbabělost, vyhazovy a pár statečných. Jenomže teď už naše země patnáctý rok prožívá zřejmě dosud nejlepší období, jaké kdy od osudu dostala.
Na tom nic nemění ani deset procent nezaměstnanosti a dvacet procent voličů komunistů. Je to dobrá doba, a to nejen pro pár vyvolených, ale pro většinu lidí.
Škoda, že neexistuje stroj času, který by pochybovače dopravil na den do nějakého komunistického lágru, nebo aspoň do dobové prodejny Masna, národní podnik. Snad jen Švorcová s Hoffmannem by tam pookřáli jako v ráji. Jinak by všichni normálně myslící a cítící zaúpěli a utekli.
Při pohledu na srpen 1968 je třeba poopravit některé falešné paralely, které produkují nezralí jedinci všeho věku. Tak například USA nebo Brusel nejsou pro nás nástupci Velkého bratra SSSR, protože těžko očekávat, že by k nám Američané kvůli naší politice vtrhli a Klause s Grossem odvezli na Guantánamo.
A následná normalizace? Vyhodil snad někdo komunisty z parlamentu, protože jsou proti unii? Kdepak, jsou tam dál a dál vesele škodí. To Brežněv, Husák, Jakeš, Hoffmann atd. dokázali s odpůrci jinak zatočit!
Když dnes půjdete před americké vyslanectví křičet "táhni domů, strýčku Same", nestane se vám nic, leda ochraptíte. Pokud byste tenkrát před vyslanectvím SSSR zvolali "jdi domů, Ivane", měli byste na dvacet let vystaráno.
Následky srpna 1968 budou zahojeny, až se narovnají páteře nalomené tu sovětskou botou, tu zase policejním obuškem nebo třeba "jen" komunistickým razítkem.
Až budou odškodněny i oběti okupace. Až budou potrestáni žijící a příčetní viníci. (Což asi nebudou.) A až se svou osobní zkušeností zmizí i pamětníci.
