Do svízelné životní situace paní Bronislavu dostala její vlastní dcera a mateřská touha pomoci svému dítěti. Její dceři bylo 15 let, když se u ní začaly projevovat příznaky schizofrenie a manžel o nemocnou dceru nejevil moc zájem. To mu ovšem nebránilo v tom, aby si svůj vztek a frustraci nevybíjel na své ženě. A aby toho nebylo málo, situace s dcerou se začala komplikovat.
Poté, co dcera dostudovala střední školu, rozhodla se od rodičů odstěhovat. Hned ze začátku se ovšem ukázalo, že neumí hospodařit s penězi. Začala dělat dluhy a s prosbou o pomoc se obrátila na mámu.
„Dluhy jsem zpočátku splácela já sama. Tenkrát jsem se dost bála, manželovi jsem nic neřekla. Bohužel jsem to po čase přestala zvládat i já, musela jsem si půjčit, abych mohla zaplatit její dluhy. A pak se z toho stal jeden velký kolotoč,“ popsala žena své trápení.
Žádost od dcery o peníze pokračovaly dál a dál a paní Bronislava nedokázala své dceři říci ne, až nakonec celou situaci přestávala zvládat. V té době dceři navíc hrozila exekuce a paní Broňa začala vystavovat fiktivní faktury na společenství vlastníků bytových domů, kde bydlela a dělala účetnictví. Peníze používala na splácení dluhů svých i dceřiných.
„Před manželem to muselo vypadat, že nemám žádné dluhy. Tehdy jsem taky začala propadat velkým depresím, nespala jsem. Za dceru jsem neustále platila dluhy, ale moc dobrý vztah jsme neměly. Dcera odmítala přijmout svou nemoc, bydlela na různých místech a vyhýbala se mi.“
Život s dluhy
Depresivní stavy paní Bronislavu neopustily po celé čtyři roky. Nakonec se pro ni situace s nemocnou dcerou a s manželem, který situaci vůbec nepomáhal, stala neúnosnou. Poté, co navíc vyšel najevo podvod s fakturami ve společenství vlastníků, pokusila se o sebevraždu.
Z původního života jí tak zbyla dcera se schizofrenií, pes a peníze, které dostala za prodaný byt v Praze, ve kterém dříve s manželem žila. Právě tyto peníze použila, aby zaplatila škodu, kterou způsobila společenství vlastníků. Poté, co se její zdravotní stav zlepšil natolik, že se o sebe dokázala postarat sama, se společně s dcerou přestěhovala z české metropole pryč. Paní Bronislava nakonec skončila v psychiatrické léčebně, kde jí byla diagnostikována těžká deprese. V té době ji opustil i manžel.
„Za vystavování neexistujících faktur jsem dostala podmínku na dva a půl roku, škodu jsem zaplatila ještě před odsouzením, uvedla. Od pokusu o sebevraždu je v kontaktu s psychologem i s psychiatrem, se kterými řešila svůj návrat zpět na pracovní trh. „Dlouho mě od něčeho takového odrazovali, vzhledem k mému zdraví, nicméně já jsem věděla, že musím jít pracovat, musela jsem uhradit zbývající pohledávky, chtěla jsem co nejrychleji řešit všechny dluhy,” prozradila paní Broňa.
RUBIKON CentrumNezisková organizace RUBIKON Centrum funguje od roku 1994. Zaměřuje se na podporu lidí se záznamem v trestním rejstříku a jejich návratu zpět do společnosti. Pomáhá lidem k získání nové práce nebo v řešení dluhů. Od roku 2012 pomohl Rubikon sehnat práci více než 1 000 svým klientům. Organizace pobočky po celé České republice, v současné době spolupracuje s přibližně 500 zaměstnavateli. |
Ze začátku se pokoušela práci najít sama za sebe, nicméně ženu se záznamem v trestním rejstříku nechtěl nikdo přijmout, maximálně tak na pozici uklízečky či kuchařky. Broňa přitom dříve pracovala přes 30 let v administrativě. Nakonec se tedy v prosinci v roce 2016 objevila v RUBIKON Centru s žádostí o pomoc.
Šance pro ženy se záznamem
V České republice dlouhodobě roste počet uvězněných žen. V roce 2007 bylo v Česku ve vězení 855 žen, za rok 2017 to bylo téměř dvakrát tolik, tedy 1510. „To byl pro nás ukazatel, na který bylo nutné reagovat,“ uvedla organizátorka projektu Dejme šanci ženám se záznamem Gabriela Hendlová z RUBIKON Centrum.
„Proto jsme projekt zaměřili na ženy se záznamem, protože potřebují jiný přístup než muži. U žen je potřeba, často se za svou trestnou činnost velmi stydí, trpí psychickými problémy. Na to jsme se zaměřili právě i v tom projektu. U žen je nutné zohlednit hodně témat. Péče o děti, skloubení práce a rodiny, otázky spojené se sociálně právní ochranou dětí, hrazení výživného a podobně,“ doplnila.
Dvouletý projekt byl zahájen na konci roku 2016 a oslovil přes přes 200 žen se záznamem v trestním rejstříku, do projektu vstoupilo přes 150 žen. Cílem projektu bylo zlepšit postavení takových žen na trhu práce a pomoci jim najít zaměstnání a pomoci řešit dluhy. Během dvou let získalo pracovní smlouvu 57 žen včetně paní Broni, 86 žen využilo dluhové poradenství.
„Zpočátku jsem do RUBIKONu docházela často. V rámci přípravy na práci jsme si například mohly vyzkoušet pracovní pohovory ,“ uvedla paní Broňa. Jedná se o projekt Pohovory nanečisto, které RUBIKON Centrum pravidelně pořádá. Svým formátem se podobá rychloseznamkám. Na pohovoru se vždy sejdou personalisté zaměstnavatelů a klienti, kteří jsou připraveni vstoupit na trh práce. Délka jednoho pracovního pohovoru je stanovena na 15 minut, pak jdou účastníci k jinému zaměstnavateli „o stůl dál“. Mohou si takto během dopoledne vyzkoušet třeba pět pracovních pohovorů, dostanou cenné zpětné vazby a často i nabídku zaměstnání.
Kromě pohovorů nezisková organizace poskytla klientkám i odbornou pomoc. Jednalo se například o dluhové poradenství, případně motivaci ke změně životní situace například zahájením léčby závislosti či psychických problémů. „S RUBIKONem jsem velmi spokojená, našel mi práci, jednal se mnou jako s člověkem. Pro mě osobně je hrozné, že jsem něco takového provedla. Celé ty roky jsem věděla, že dělám strašnou věc, se kterou budu muset do konce života žít. Tuhle skutečnost nesu špatně i v současné době,“ popsala paní Broňa.
V České republice se pomoci lidem se záznamem v rejstříku a jejich návratem na pracovní trh zabývá i samotný Úřad práce ČR v rámci nástrojů a opatření aktivní politiky zaměstnanosti. Úřad lidem pomáhá rekvalifikovat se a poskytuje poradenství. To může poskytovat i přímo ve věznicích, kde informuje lidi před propuštěním o aktuální situaci na trhu práce. Účastníci se dozvědí také jaké jsou jejich práva a povinnosti, podrobnosti o délce podpůrčí doby a možnostech zařazení na různé druhy rekvalifikace. Specialisté jim vysvětlí základní pravidla při sepsání strukturovaného životopisu. Společně s kurátorem pak vysvětlí postup při podání žádosti o výmaz z rejstříku trestů a podobně.
Sen o práci, tentokrát bez záznamu
To, jak těžké je pro lidi se záznamem v rejstříku nalézt práci, potvrdil i ředitel Odboru zaměstnanosti Generálního ředitelství ÚP ČR Jan Karmazín: „Zaměstnavatelé se často obávají takového člověka přijmout a ten se pak dostává do začarovaného kruhu. Protože nemá práci, nemá ani příjem a potřebuje peníze. Výsledkem pak může být další trestná činnost. Klienti s trestní minulostí jsou ohroženi dlouhodobou nezaměstnaností.”
Paní Bronislava v současné době pracuje jako asistentka v jedné neziskové organizaci v Praze. Do RUBIKONu však dochází i v současné době. „Naše spolupráce nekončí získáním zaměstnání. Snažíme se poskytovat podporu zaměstnavatelům i našim klientům, když nastoupí do práce,“ uvedla Hendlová.
Součástí projektu byla i takzvaná tréninková místa. „Kandidátka s trestní minulostí nastoupila do zaměstnání a naše organizace platila po určitou dobu, nejčastěji 3 až 6 měsíců, její mzdu. Děláme to proto, aby si zaměstnavatel vyzkoušel zaměstnat kandidáta se záznamem v trestním rejstříku, aby se prolomily v tomto ohledu bariéry,“ popsala vedoucí projektu.
Podle Gabriely Hendlové se situace na pracovním trhu v současné době mění. „V roce 2012, když jsme se zaměstnáváním uchazečů se záznamem v rejstříku začínali, byla situace úplně jiná. Dříve jsme museli zaměstnavatele přemlouvat, teď se nám často ozývají sami a mají zájem zaměstnat kandidáta se záznamem, zároveň se ale bojí komplikací.“ Paní Broňa sní o tom, že bude jednou pracovat ve městě, kde v současné době bydlí. To se jí možná splní, neboť brzy dostane možnost zažádat si u soudu o vymazání záznamu v trestním rejstříku. Pak se jí práce bude hledat lépe.
