Inkluze znamená společné vzdělávání zdravých, handicapovaných, sociálně znevýhodněných i výjimečně nadaných dětí od té doby vyvolává velké emoce ve společnosti.
„Inkluze znamená možnost přijetí všech dětí ze spádové oblasti do běžné školy, zároveň počítá ale s tím, že děti, které potřebují opravdu speciální vzdělávání, jej dostanou. Všechny děti se vzdělávají svým tempem, svým vlastním způsobem, o tom je inkluze,“ vysvětlila Laurenčíková.
Celý rozhovor v podcastu:
Odpůrci pokládají za hlavní bariéru společného vzdělávání plné třídy dětí. Školy se podle nich také potýkají s nedostatkem financí na asistenty. To však Laurenčíková odmítá. „Finančních prostředků na asistenty pedagoga jde nyní mnohem více než před rokem 2016,“ tvrdí.
Mnoho lidí v dospělém věku podle Laurenčíkové nemělo vlastní zkušenost s inkluzí, proto ji vidí negativně. „Děti se navzájem rozvíjí, učí spolupracovat s ostatními, jeden od druhého, rozumět tomu, že někdo potřebuje třeba jiný přístup, to se jim může hodit v dospělém životě. V pracovním kolektivu se také musíte vypořádávat s kolegy,“ myslí si expertka na inkluzivní vzdělávání.
Letos v září uplynuly čtyři roky od zavedení inkluze na českých školách. Finanční podpora pro školy a učitele přibyla právě s legislativou z roku 2016, pořád je ale podle Laurenčíkové třeba přidat.
Odliv dětí ze základních škol na víceletá gymnázia nebo na výběrové školy není podle expertky důsledek přímo inkluze, ale odráží více problémů dnešního vzdělávání.
Online výuka prohlubuje rozdíly
Laurenčíková v minulých dnech uvedla, že se obává případné podzimní výuky na dálku. Všechny školy na to podle ní zatím nejsou připraveny. Upozornila na to, že by se tím ještě více prohloubily rozdíly mezi dětmi. Chudé rodiny prý nemají potřebnou techniku.
Vzdělávání na dálku může prohlubovat nerovnosti, varuje odborný spolek |
Přes 40 tisíc dětí v Česku potřebuje při svém vzdělávání větší míru podpory. „Může to být lupa, když dítě špatně vidí, nebo asistent pedagoga či školní psycholog,“ vypočítává vládní expertka. Právě tyto děti jsou podle ní nejvíce ohrožené při online výuce.
Základní škola může na pořízení techniky dostat od ministerstva školství 20 tisíc korun na jednoho učitele. Podle Laurenčíkové by se však peníze neměly poskytovat na pedagoga, ale podle počtu znevýhodněných školáků.
K fyzickým trestům se uchyluje většina rodičů
Laurenčíková je zároveň předsedkyní Vládního výboru pro práva dětí a členkou Vládního výboru pro prevenci domácího násilí. Ten v dubnu upozornil na zvyšující se počet případů násilí v domácnosti během karantény. To se často dotýká i dětí.
Fyzické tresty podle Laurenčíkové nemají sami o sobě žádnou přidanou hodnotu, jsou pro dítě vždy ponižující a zraňující. „Je třeba mluvit důrazným hlasem, navázat s dítětem oční kontakt, snížit se fyzicky na jeho úroveň a až opadnou u dítěte emoce, vysvětlit mu co udělalo špatně a proč,“ nabádala rodiče.
K fyzickému trestání se uchyluje až 80 procent rodičů. „Možná to je ten důvod, proč spousta lidí v dospělém věku nezvládá řešit třeba své partnerské spory,“ poznamenala členka Vládního výboru pro prevenci domácího násilí.
