Přání by se bralo v úvahu, pokud by dotyčný o sobě nedokázal rozhodovat sám. Třeba kdyby byl v kómatu.
V případě, že by o zákoně rozhodovali sami Češi, těsnou většinou by prošel. Z průzkumu, který pro MF DNES zpracovala agentura Median, vyplynulo, že pro je 51 procent lidí. Zcela proti je 29 procent. A zbývající skupina nemá vyhraněný názor.
"K přijetí takového zákona jsme se zavázali podpisem Úmluvy o právech v biomedicíně, není to žádný náš výmysl," vysvětluje náměstkyně ministra zdravotnictví Markéta Hellerová.
V praxi by to fungovalo takto: každý, kdo chce, by u notáře sepsal listinu. Tam by přesně vyjmenoval, jak s ním mají lékaři nakládat ve chvíli, kdy o sobě nebude moci rozhodovat sám. Dokument může obsahovat třeba přání, aby lékaři pacienta odpojili od přístrojů, pokud je v kómatu, žije jen díky přístrojům a po případném procitnutí by měl jen malou šanci žít normální život.
"Dává to lidem větší právo o sobě rozhodovat. V zahraničí je to běžné," říká Ondřej Dostál, právník zabývající se zdravotnictvím.
Zákon má i sporné body
Dosud to v Česku funguje tak, že o pacientovi rozhodují výhradně lékaři. Pokud se jejich tým usnese, že pacienta po srdečním kolapsu či selhání orgánů nebudou oživovat, protože to nemá smysl, je "život" na přístrojích zpečetěn.
Jenže připravený zákon otevírá i mnoho sporných otázek. "Co když si pacient bude přát, aby ho lékaři drželi na přístrojích stále a za každou cenu?" ptá se Dostál. "Kdo pak péči zaplatí? Má na to vůbec nárok z veřejných fondů?"
A další věc – zákon říká, že lékaři musí přání pacienta respektovat. Jenže jak se o něm dozvědí, už nikdo neřeší. "Lidé by měli takový dokument nosit při sobě stejně jako třeba občanský průkaz," říká Markéta Hellerová.
Jenže co když ho mít nebudou a bude ležet u právníka v trezoru? "Pak by příbuzní mohli klidně zažalovat nemocnici za to, že nerespektovala přání tatínka, který chtěl žít, byť na přístrojích," říká Dostál.
