Historik žurnalistiky a člen Sdružení Ferdinanda Peroutky Martin Groman alespoň ocenil, že článek Češi, Němci a židé je v elaborátu prezidentova mluvčího Ovčáčka (najdete jej zde) oskenovaný celý, takže si ho každý může přečíst.
„Za Sdružení Ferdinanda Peroutky mohu říct, že nás to tak úplně nezajímá, protože my žádáme omluvu po panu prezidentovi za jeho jiné dva výroky, které prostě nejsou pravda. A tady neřešíme selhání Ferdinanda Peroutky, ale selhání Miloše Zemana,“ uvedl Groman pro iDNES.cz.
GLOSA: Zeptejte se, na co chcete. Hrad odpoví, na co chce sám |
„Je to v pořádku z toho hlediska, že si článek může každý přečíst a pochopit, že v době, kdy advokátní komora, Národní divadlo a další instituce v této zemi propouštěly své židovské herce, právníky a tak dál, tak Peroutka psal o tom, že není antisemitou, že je potřeba tu otázku řešit. Ten článek není antisemitský, není protižidovský, a teď si to celá řada lidí může přečíst. To, co teď Hrad zveřejňuje, ukazuje zcela jasně, že pan prezident neměl pravdu,“ zhodnotil Groman text, který Ovčáček prezentoval na internetu pomocí veřejné služby Google Docs.
Výběr citací, jimiž se Zemanův mluvčí snažil doložit tezi o Peroutkově selhání, označil historik za „klasický příklad, jak necitovat“.
„Musím říci, co je to za text, v jaké době vyšel (to Ovčáček učinil, pozn. red.), jaká je jeho základní idea, a tu ilustrovat na citátu. Nelze vytrhnout citát a nelze vytrhnout dvě věty z textu a vymyslet si pro ně jinou ideu, než jaká je v textu obsažena. A to je ten problém. Historik pracuje jinou metodou než novinář z Haló novin,“ tvrdí Groman.
Martin Groman (vlevo) a Martin Jan Stránský pokládají postup, jímž hradní mluvčí Ovčáček kritizuje slavného novináře Ferdinanda Perouku, za zcela nepatřičný. Jemně řečeno.
Ovčáček? Pubertální nezralost a svazácký styl
Martin Jan Stránský, neurolog a vydavatel současné internetové Přítomnosti (tištěnou prvorepublikovou vydával jeho dědeček), v úvodu své reakce předeslal, že pro něj už je celý spor „nechutnou až hnusnou záležitostí, která svědčí o absolutní prohnilosti prezidenta a jeho tiskového mluvčího.“ „Má to víceméně škálu, která začíná v naprosté pubertální a citové neznalosti základních faktů té doby a dějin a končí u klasicky svazáckého stylu pana Ovčáčka, bývalého naprosto prodejného redaktora komunistických novin,“ řekl iDNES.cz Stránský.
Zeman ani Ovčáček podle Stránského nejsou intelektuálně kvalifikovaní, aby se pustili do fundované diskuse o Peroutkovi a kritické době roku 1939.
„V žádné civilizované zemi by tisk blábolům pana Ovčáčka nevěnoval žádnou pozornost, ale když už u těch citátů jsme, je důležité upozornit, že je třeba číst celý článek. Peroutka byl novinář, který na rozdíl od dnešní doby, kdy se věci říkají velice krátkým způsobem, téma představil, rozebral, pak nějakým způsobem vyvodil závěr. To, že psal právě o těchto věcech, je naopak přímé protitvrzení tezím, že podlehl jakékoliv německé nebo fašistické ideologii. Bylo mu ostatně nabídnuto, že ho propustí z koncentračního tábora, když bude spolupracovat, on to odmítl,“ zdůraznil Stránský.
Miloš Zeman komentoval zveřejnění Peroutkova článku:
Peroutka podle Stránského považoval za povinnost podrobně zmapovat tehdejší dobu v celé šíři. „Československá republika utrpěla asi nejhorší morální a politickou zradu ve svých dějinách a ten národ byl na dně. Byla tu otázka, jak zachovat důstojnost a taktiku přežití pro českou kulturu, otázka, s níž Peroutka, můj otec, dědeček a další zápasili. Ta první věc byla pojmenovat veškeré vlivy a síly, které v té době dominovaly, počínajíc tou německou silou. Ve velice podobném článku Peroutka rozebral osobnost Adolfa Hitlera, probíral Mein Kampf a říkal, že německé tradice nejsou tradicemi českými,“ řekl iDNES.cz Stránský.
Peroutkovým východiskem podle něj byl cíl sebezáchovy národa, k němuž se snažil přispět v situaci bezprostředního ohrožení (bylo krátce před březnovou okupací, republika byla opuštěná spojenci, okleštěná o opevnění a bezmocná před další agresí, pozn. red.), tedy v úplně jiném prostředí, než je to dnešní.
Podle Stránského se Ferdinandu Peroutkovi podařilo velice správně pojmenovat vlivy židů a menšin na psychologii Třetí říše. „Naopak tato tvrzení (Ovčáčkova, pozn. red.) jsou vyražená z toho článku, mimo kontext. Je to jako kdybychom dnes mluvili o politice a rozhodli se nemluvit o tom, že nemalá část politiků je zkorumpovaná - a o 60 let později byli obviňováni, že jsme se o tom zmínili či nezmínili, že podléháme tlakům a silám. Peroutkova vyjádření jsou součástí širší mozaiky a takto vytrženě je nelze interpretovat. Takhle ovšem vypadá ‚omluva‘ Hradu - že se namísto skutečné omluvy snaží odvést pozornost,“ uzavřel Stránský.
