Poskytovatelé se shodují, že dalším problémem jsou jejich vlastní kapacity. Těch je dlouhodobě nedostatek a 61 % zařízení vede čekací listinu nebo pořadník žadatelů.
Situace se velmi liší podle krajů. Některé rodiny se pomoci dočkají přibližně za měsíc. Nejdelší délka čekání je podle průzkumu u dětí s tělesným, mentálním a kombinovaným postižením a u dětí s autismem. Těm to může trvat až 434 dní.
KVÍZ: Jak se žije rodinám s dětmi s postižením? Jaká podpora je pro ně dostupná? |
Raná péče
|
Problémy jsou také s úhradami služeb. „Prostředky jdou přes kraje. To znamená čtrnáct způsobů financování a čtrnáct výkladů zákona,“ uvedla náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Šárka Jelínková.
Poskytovatelé upozorňují, že některé kraje dostávají až dvojnásobek peněz než jiné. Lépe financované kraje mohou poté nabízet více kapacit a terénních pracovníků, což u některých rodin vede až ke stěhování.
Ministerstvo práce a sociálních věcí věří, že se zlepšením situace pomůže i plánovaná novela o sociálních službách a zákon o rodině a ohrožených dětech.
Raná péče není starost o novorozence
„Veřejnost neví, co je to raná péče, nezná pojem ani poskytovatele,“ vysvětlila výsledky průzkumu veřejného mínění Jana Ježková ze společnosti EDA, která péči pro děti s postižením poskytuje.
Máte v rodině handicapované dítě?
Jen desetina Čechů zná nějakého poskytovatele rané péče. Těmi jsou nejčastěji neziskové organizace, které se zaměřují na konkrétní typ postižení.
Ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí chce proto v užší spolupráci pomoct rodičům hendikepovaných dětí. Nově by je na poskytovatele sociálních služeb mohli odkazovat pediatři. Potvrdila to Jelínková a náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník.
Rodina postiženého chlapce byla bezradná, pomohl jim „anděl“ z Brna |
V současné době rodiče v případě, že mají doma dítě s postižením, vyhledávají pomoc nejčastěji svépomocí. Jedním z oficiálních postupů, jak ranou péči získat, je zažádat o ni na úřadě v místě, kde rodina žije.
„Pro plno rodin je náročné přiznat se příbuzným, že je jejich dítě hendikepované. Je celkově těžké o tom mluvit i s jejich nejbližšími, natož s paní z úřadu,“ vysvětlila Jelínková.
„Postižené není jen dítě, ale celá rodina. Pro rodiče je to trauma a trvá to, než se se ztrátou zdraví svého dítěte smíří,“ souhlasil psycholog Přemysl Mikuláš z Autis centra, které pomáhá rodinám s dětmi s poruchami autistického spektra.
