Co soudíte o případu dětí, které nesměly vycházet ven a žily jen mezi čtyřmi zdmi pražského bytu?
Malé štěstí je to, že děti byly dvě a mohly být spolu. Nedochází zde k nejtvrdší deprivaci. Paní profesorka Kolouchová popsala případ dvou kluků, kteří takhle byli zavření asi sedm let, ale bez rodičů a ve špatných podmínkách, ale také je zachránilo to, že tam žili dva. To platí i zde, je to o málo menší zlo. Ale nedokáži si představit, co by zavírání dětí do bytu mohlo ospravedlnit.
Rodiče to ospravedlňují tím, že chtěli děti uchránit před zlým světem.
To není žádná ochrana, ale omezování podnětů. Děti chránit před zlým světem mohou rodiče i venku. Nechápu, co by mohlo být doma tak úžasného a venku ne. Pokud je to dopadající smog, doma to ovzduší není o moc lepší. Je to hloupost. Z psychologického hlediska na tom nemohu najít nic pozitivního. Chránit dítě je v pořádku, pro odpovědnost a výchovu ze strany rodičů jsem jednoznačně. Nemyslím si ale, a nemáme pro to podklady, že by se to mělo takto přehánět.
Jak může taková izolace konkrétně ovlivnit život toho dítěte?
Nemusí to být tak otřesné, protože ty děti jsou ve věku tři a jeden a půl roku. Bohužel, pokud to nechalo na dětech nějaké následky, uvidí se to až v pozdějším věku. Kdybychom trochu přivřeli oči, řekli bychom, že v rodině si dítě vytváří ty hlavní vztahy a rodiče jim mohou dát v podstatě všechno, co děti potřebují. Nemusí to tedy pro tak malé děti znamenat nic. Se vztahy a světem se seznamujeme pomalu, postupně, na dálku. Ale podněty, které přicházejí zvenčí, jsou velice důležité.
Je dítě po izolaci méně komunikativní? Společenské?
Ani my psychologové nikdy nevíme, kde si to dítě vezme jaký podnět, který zpracuje. Tady máme případ dětí mezi čtyřmi zdmi a srovnáváme to s naší situací. Ta izolace pro ně ale nemusí být tak drastická. Děti žily v rámci čtyřčlenné rodiny, to už je docela slušná sociální skupina. Vzhledem k těm požadavkům života, který většina z nás žije, je možné, že budou méně komunikativní, může se to projevit v sociálních vztazích i v chápání společnosti a sociální interakce. Nemusí z nich ale vyrůst sociální "tupci", kolikrát člověk žije v klasickém rodinném prostředí se všemi podněty a stejně je pak sociálně nepoužitelný. To platí i naopak.
Může okolí poznat, že někdo děti doma izoluje?
Dítě má povinnou školní docházku a zdravotní prohlídky u doktora, takže není možné je izolovat donekonečna. I ten doktor by si měl všimnout zcela neobvyklých projevů chování dítěte při kontrole. Z hlediska rozvoje dítěte se dá například vyhnout zápisu do školy a zapsat dítě bez jeho přítomnosti... myslím, že nejpozději v první třídě by se to dalo rozeznat.
Jak pohlížíte na alternativní výchovu v některých rodinách?
Žádná instituce nemůže dítěti dát to, co mu dávají rodiče. Pokud jsou alternativní, je to jen na nich a hodnotit to nebudu. Dnes je svoboda jedince veliká a pokud rodiče neobchází zákony, mohou si dítě vychovávat, jak chtějí. Že z hlediska psychologického by bylo prospěšnější, že by dětem vyhovovala standardní výchova, to je možné. Je to na každé rodině. Někdy se až mohou křísnout zájmy rodičů a dítěte, je to ale natolik delikátní otázka, že si netroufám to komentovat.
