Je krátce před polednem a před Střední průmyslovou školou v Jičíně nervózně popocházejí rodiče žáků, kteří právě dopisují přijímací testy. „Můj syn má vyznamenání, tak snad to zvládne. Vybrali jsme tuhle školu, protože má v okolí dobrou pověst,“ říká Lucie Zonygová.
Královéhradecký kraj se zapojil do testování jednotných přijímaček z češtiny a matematiky od ministerské organizace Cermat, která připravuje také státní maturity.
Právě kvůli tomu, že je to jen zkušební verze, nebudou letos výsledky testu pro přijetí nejdůležitější. „Dali jsme jim váhu deset procent. Zbytek tvoří průměr známek na vysvědčení ze základní školy a výsledky z předmětových olympiád,“ říká ředitelka školy Alena Žalská.
Petr Pipek měl na vysvědčení „nějaké trojky“, přijímačky z matematiky zvládl podle svého úsudku dobře, čeština byla možná o něco horší. „Doufám, že mě na informatiku vezmou,“ říká s nadějí.
Pravda však je, že se nemusí bát. Na školu se hlásí 119 dětí, jako druhou volbu si ji zapsalo 70 a škola chce otevírat hned pět tříd maturitního studia. „Z druhého kola většinou přijde jen málo dětí,“ říká Žalská. Vyjde to tedy akorát. Díky tomu, že dětí je málo a škol moc, se na obor s maturitou dostane téměř každý.
Do učňovských oborů, které škola rovněž má, naopak nechce skoro nikdo. Právě proto, že se všichni dostanou na ty maturitní. Škola bude ráda, když letos naplní jednu spojenou třídu obráběčů a zámečníků.
„Učební obor je ta poslední volba,“ vysvětluje učitel odborných předmětů výpočetní techniky Zdeněk Pokorný. A potvrzují to i žáci, kteří se trousí z učeben. Nepřemýšleli o vyučení? Nechápavě kroutí hlavou. Nikoho z nich to ani nenapadlo. „Bez maturity je člověk nic,“ říká rozhodně Jakub Fejfar, který se hlásí na strojírenství.
Buď nevstane, nebo je hubatý
Po učních přitom volají firmy i Svaz průmyslu a dopravy, jehož argumenty převzal také ministr školství Marcel Chládek (ČSSD). Žáci i rodiče naopak slyší spíše na trendy všech západních zemí, které považují všeobecné vzdělání za důležitější, protože takový student se poté snáze naučí to, co je aktuálně na pracovním trhu potřeba.
Nalákat žáky do učení se krajům nedaří ani masivní propagací, ani velmi štědrými „dárky“. Platí učňům třeba už jen za to, že chodí do školy a „nezlobí“. A to měsíčně až pět set korun. Další peníze mohou získat za jedničku či dvojku z odborného výcviku na závěrečném vysvědčení – od pětistovky až po tři tisíce korun v posledním ročníku. Přesto těchto „motivačních výhod“ žáci v praxi moc nedostávají – často mají výsledky špatné.
„Záleží na třídě, někde jsou pilnější, jinde jsou odměny výjimečné,“ uvádí ředitelka a pojmenovává tak problém, který průmyslníci schovávají za to, že v Česku je málo učňů. Nemusí jich být až tak málo, ale málo z nich je skutečně „použitelných“.
„Polovina se jde vyučit s tím, že to skutečně chtějí dělat. Ti pak mají uplatnění a velmi dobrý plat. Ostatním je to většinou jedno,“ říká ředitelka a doplňuje ji učitel Pokorný: „Přijdou z firmy, že někoho potřebují. Já se podívám do třídy a vím, že tenhle by to sám nezvládl, další je sice šikovný, ale na směnu nevstane, třetí je hubatý a ostatní rozebraní.“
Dostat do učení i motivovanější žáky, kteří nyní chodí na maturitní obory, chtěl ministr právě jednotnými přijímačkami, které nyní stovky škol testovaly. Už příští rok je měli psát všichni zájemci o maturitní obor. Kdo by nedosáhl na minimální hranici bodů, musel by do učení.
Školy plošné testy vítaly, aby některé z nich nebyly znevýhodněné. Jako letos. „Z Mladé Boleslavi, odkud k nám tradičně chodili žáci, se nepřihlásil skoro nikdo. Tamní školy totiž přijímací zkoušky od Cermatu nepořádaly,“ říká Žalská.
Z původních plánů ministra však nakonec skoro nic nezbylo. Jen povinnost konat přijímací zkoušku, lhostejno jakou. Žalská se proto bojí, že spousta papírování, která je s testy spojená, byla zbytečná.
