Je daleko modernější, má méně socialistických gigantů a podniky nejsou tak zadlužené jako před čtyřmi lety. Nedržíme ani pevný kurs měny, což bylo velké lákadlo pro nájezdy na její stabilitu.
Spekulativní kapitál u nás nahrazují seriózní investoři. Znepokojující naopak je, že před čtyřmi lety vývozu pomáhala poptávka rozvíjejícího se Západu, který dnes zažívá období ekonomického ochlazení.
České podniky však podlehly přílišnému optimismu a zvyšují mzdy téměř dvakrát rychleji než produktivitu práce. Větší platy se tak nepromítnou do zvýšení produkce, ale do cen, a velká část utracených peněz se navíc ocitne v kapsách importérů cizího zboží.
Výhled na pár následujících let tedy není nejlepší. Lze jej změnit? Vždyť hospodářské problémy Západu, které stojí i za našimi potížemi, přišly bez nás a stejně tak odezní.
Negativní vliv zahraničí může zmírnit hospodářská politika, kdyby se dělala dobře.
Kabinet však provádí pravý opak toho, co by měl. Celé funkční období nespoří, ale utrácí a dvojí nebezpečný deficit - ve veřejných financích a v zahraničním obchodu jen zhoršuje.
Před čtyřmi lety se z podobných příčin rozeběhla inflace a klesla hodnota měny. Bylo by smutné, kdybychom se měli podruhé spálit o stejný problém. Do dnešního dne byl alespoň malý důvod k optimismu. Koruně se oslabení až na malé zakolísání zatím vyhýbalo. Prý díky devizovým příjmům z privatizace. Ve středu ale koruna výrazně oslabila.
