Jan Musil dostal v tajné volbě 49 hlasů ze 72 možných (tolik bylo odevzdáno hlasovacích lístků), Jiří Zemánek dostal 53 ze 72 hlasů.
Odborník na trestní právo Musil se poprvé stal ústavním soudcem 27. listopadu 2003, předtím vedl katedru trestního práva Právnické fakulty UK a Policejní akademii. Odborně se věnuje především kriminalistice a trestnímu právu procesnímu. V letech 1960-1969 byl členem KSČ, podle svých slov vstoupil pod dojmem reformních proudů a vystoupil pak na vlastní žádost (Musilův profil na webu Ústavního soudu čtěte zde).
"Je to člověk, který svým hlasováním prokázal odvahu v řadě sporných záležitostí, nebyl to ten, kdo se automaticky připojuje k hlavnímu proudu, což je samozřejmě vždy pohodlnější, a dokázal své stanovisko vždy logicky argumentovat," vysvětlil navržení dvaasedmdesátiletého Musila do druhého funkčního období prezident.
Své disentní (tj. menšinové) stanovisko Musil formuloval například, když Ústavní soud rozhodoval o církevních restitucích. Musil byl toho názoru, že měl být celý zákon o restitucích zrušen (jeho stanovisko je zde, strana 134).
Kandidáti na ústavní soudce Jan Musil (vlevo) a Jiří Zemánek v Senátu
Prezident také odmítl výtku, že navržení Musila do druhého funkčního období tohoto soudce politicky zavazuje. Zeman to pokládá za "urážku osobnostní integrity jakéhokoliv kandidáta".
"Jestliže někdo kandiduje do druhého funkčního období, tak rozhodně ne z vděčnosti, ale proto, že v prvním období dokonal a splnil svoji roli," uvedl Zeman v Senátu. Na samotnou volbu, která procedurálně trvala několik desítek minut, nepočkal, odjel ještě před ní. "Doufám, že příště už přijdu bez té hůlky," otočil se při odchodu k senátorům. O holi chodí kvůli kolenu, zraněnému při nočním pádu.
Odborník na evropské právo v soudu chyběl, míní Zeman
O Jiřím Zemánkovi prezident uvedl, že je to špičkový specialista na evropské právo, který ve struktuře Ústavního soudu chybí. "Dobře víte, že s postupující integrací EU dochází k tomu, že evropské právo se neustále vyvíjí, že je nutné přijímat harmonizační normy," řekl Zeman.
Zemanova desítka ústavních soudcůPrezident Miloš Zeman po nástupu do funkce musel řešit výběr řady nových ústavních soudců. Počátkem května jmenoval Jaroslava Fenyka, Jana Filipa a Miladu Tomkovou (více zde), o měsíc později Vladimíra Sládečka. Dvacátého června senátoři v tajném hlasování schválili prezidentovu nominaci předsedy soudu Pavla Rychetského do dalšího období, plénum doplnila Kateřina Šimáčková a Ludvík David. O jediný hlas neuspěl někdejší ministr obrany, právník Miloslav Výborný (více zde). Prezident také neuspěl se snahou prosadit do Ústavního soudu předsedu pražského Městského soudu Jana Sváčka, kterého do funkce ústavního soudce neúspěšně prosazoval i Václav Klaus. Posledním jmenovaným ústavním soudcem před Musilem a Zemánkem se tak 26. 11. stal Radovan Suchánek (více zde). |
Zemánek byl už dříve v Senátu dotazován mimo jiné na ústavnost školného na vysokých školách. Připustil ho jako možné, byť s výhradami. V současnosti působí na katedře evropského práva Právnické fakulty UK, dříve byl členem Legislativní rady vlády a podílel se na přípravě vstupu České republiky do EU. Věnuje se mimo jiné vymezení ústavní autonomie členských států EU. V Ústavním soudu vystřídá Jiřího Nykodýma, jehož mandát skončil v úterý.
Zemánek je držitelem titulu Jean Monnet Professor of European Law, působí na katedře právních disciplín a evropského práva na Metropolitní univerzitě Praha. Osm let byl členem legislativní rady vlády, na ministerstvu zahraničních věcí se v letech 1999-2002 zabýval přistoupením České republiky k EU.
I právo je plné chyb, připustil Musil
Musil ve svém projevu senátorům nabídl svou životní "zkušenost s tím, jak právo žije ve společenské realitě".
"Poznal jsem, jak je právo jako každý lidský výtvor plné chyb, mezer a rozporů," řekl a zdůraznil také pokoru před vyššími mravními principy. Uvedl, že ochrana práv a svobod musí spočívat především v ochraně jednotlivého a z povahy věci slabého občana před silnou mocí státu a jeho orgánů. Úlohu práva spatřuje v zajištění "snesitelného a důstojného života pro jednotlivce a tím i celé společenství".
Zemánek za jeden z klíčových prvků ústavního soudnictví označil zdrženlivost a jako příkladný označil například postup českého ústavního soudu při schvalování Lisabonské smlouvy. Podotkl, že ne vždy mívá většina pravdu, i když svůj názor často prosadí. Svou úlohu vidí mimo jiné v tom, aby "se mezera mezi právem a spravedlností zkracovala, nikoliv prodlužovala" a v rovných příležitostech nejen mezi muži a ženami.
