Pokud by našinec vložil celý svůj plat do rukou taxikáře, jezdil by s ním po Praze rovných 762 kilometrů, tedy při průměrné rychlosti 50 kilometrů v hodině asi 15 hodin.
Pokud by to samé udělal Berlíňan, musel by si na jízdu vyhradit celé dva dny - a ještě by to nestačilo. Na místě spolujezdce by si totiž poseděl více než 54 hodin, za něž by najel rovných 2 730 kilometrů. V Bruselu by ujel 2 070 a třeba v Paříži 1 864.
"Máme dražší vstupy než kolegové ze západní Evropy," brání se taxikář Jaroslav Kožíšek. "Povinné jsou technická kontrola, taxametr a oficiální označení taxi na dveřích. Tvorba cen je naprosto volná," potvrzuje Milan Velčický z Cechu Taxi.
A pražský magistrát plánuje další zdražení. Od ledna příštího roku by měla cena za kilometr jízdy stoupnout z 25 na 28 korun. Dražší je snad jen Slovensko.
Do povinného vybavení evropského taxikáře patří i to, co by český zákazník ve své zemi nehledal. V Berlíně jsou to například dětské autosedačky, bruselští řidiči zase musí projít psychotesty, vídeňské taxíky musí mít čtvery dveře a vhodný kufr na úschovu zavazadel.
Poslední hit, který se zatím prosazuje pouze ve Skandinávii, je taxametr s GPS. Jinde se zase soustřeďují spíše na potlačení některých národních neřestí. "Je levnější chytit si taxi na ulici. Když si ho však objednáte po telefonu, přijede vždy přesně, což je chvályhodné, protože přesnost není právě typickou španělskou vlastností," podotýká Kateřina Menclová z madridského zastoupení Czechtourism.
A služby taxikářů se dají srovnávat i jinak. Každá metropole bojuje s okrádáním zákazníků, ale i tady platí jiný kraj, jiný mrav. "V Portugalsku musí mít taxikář povinně zapnutý majáček na střeše, který signalizuje, že je zapnutý taxametr. Jinak se řidič vystavuje vysoké pokutě," tvrdí odborník na cestovní ruch Tomio Okamura.
O tom, že místopis není pražským řidičům příliš vlastní, se přesvědčila před časem MF DNES, když testovala pět taxislužeb. Tři řidiči nedokázali poradit, kde se nachází památná Müllerova vila. Podle vedoucího magistrátního oddělení taxislužby Jiřího Bureše by v Berlíně zřejmě netaxikařili.
"Zkoušky z místopisu a ze znalosti vyhlášky jsou v Německu daleko přísnější než u nás. A snad nejtěžší jsou v Británii. Traduje se, že maturita je nic oproti londýnské topografii," míní Bureš.
Drožkou po Evropě
PrahaPodle vyhlášky o provozování městských taxistanovišť, která bude platná od 1. ledna 2007, musí být každý taxík povinně vybaven klimatizací a vůz musí být obarven nažluto. Automobil nemůže být starší než osm let. Zato radní taxikářům upraví maximální cenu za kilometr, která se zvýší z 25 na 28 korun. Spekuluje se i o tom, že by mohli v některých místech jezdit v pruzích vyhrazených pro MHD. Za svůj průměrný plat ujede Čech 762 km.
Berlín
Pokud se poohlížíte po taxíku, hledejte béžovou barvu. Zdejší řidiči musí dobře znát místopis a vyhlášku, podle které podléhají přísným zkouškám. Mezi taxíky se nejčastěji objevují značky Mercedes-Benz, Volkswagen a Opel. Ceny jsou regulované magistrátem a povinné jsou na rozdíl od Česka dětské autosedačky. Je běžné, že se tři řidiči střídají na jednom autě, aby bylo co nejvíce využité. Za svůj průměrný plat ujede Němec 2730 km.
Brusel
Bruselští řidiči taxíků se kromě zkoušky z vyhlášky a místopisu musí připravit i na psychotesty. Taxíky musejí mít buď černou, nebo bílou barvu karoserie a další zvláštní označení, které určuje ministerstvo. Je jedno, jestli si zavoláte taxi přes centrálu, nebo na něj mávnete na ulici, zaplatíte stejnou cenu. Kdo provozuje taxi bez koncese, může jít do vězení až na tři měsíce. Za svůj průměrný plat ujede Belgičan 2070 km.
Paříž
Taxíky v hlavním městě mají několik tarifních pásem, která se liší podle toho, jak daleko potřebuje zákazník zavézt. Cena za kilometr se tak pohybuje v přepočtu od 22 do 37 korun. Další příplatky jsou za větší zavazadla. Podle zkušeností odborníků není v Paříži lehké taxík na ulici "ulovit", dokonce se na něj stojí fronty. Auta jsou různě zbarvená podle společnosti, pro kterou jezdí. Za svůj průměrný plat ujede Francouz 1864 km.
Vídeň
Vídeňští taxikáři mají, co se týče vybavení vozu, relativní volnost. Není povinná klimatizace ani barva vozu. Zato si tu potrpí na přesné vyúčtování a podle zkušeností odborníků patří Vídeňané k nejpoctivějším v Evropě. Všichni řidiči jezdí za stejné tarify. Objednávka taxíku stojí dvě eura, pokud si jej vezmete na ulici, zaplatíte o půl eura více. Za svůj průměrný plat ujede Rakušan 1864 km.
Madrid
Pravidla taxikářům určuje magistrát. Je povinný dobrý technický stav, nikoliv stáří auta, a barva karoserie. V Madridu jsou bílé s červeným pruhem (Barcelona má zase černé se žlutým pruhem). Neexistuje, aby měl taxík jiné zbarvení, takže je velmi snadné je rozeznat. Na okraji města zaplatí zákazník více než v centru. Je levnější chytit si taxi na ulici, protože se neplatí za přistavení vozu. Za svůj průměrný plat ujede Španěl 1733 km.
Bratislava
Slovenští řidiči mají volnou ruku v tvorbě cen. Ta se tak pohybuje ve velkém rozmezí od deseti do sta slovenských korun za kilometr. Limitovány jsou počty městských taxistanovišť, v hlavním městě jezdí podle odhadu Cechu Taxi asi dva tisíce vozidel taxislužby. Povinný je dobrý technický stav vozidla, taxametr a oficiální označení na dveřích. Barva ani stáří vozidla nejsou nijak regulovány. Za svůj průměrný plat ujede Slovák 615 km.
