30 let svobody
Sledovat další díly na iDNES.tvŠuvarského vědomou spolupráci s StB ale před soudem dosvědčili tři jeho tehdejší řídící důstojníci.
„Bylo prokázáno, že žalobce byl vázán ke spolupráci, že vědomě spolupracoval s StB,“ uvedla předsedkyně senátu Veronika Křesťanová z Městského soudu v Praze v odůvodnění rozsudku, který vynesla v pondělí. Rozhodnutí je pravomocné.
Vysoký představitel pravoslavné církve v Česku Jaroslav Šuvarský podal žalobu na ministerstvo vnitra a dožadoval se určení, že nikdy nepracoval jako agent Státní bezpečnosti. To, že je dosud v Archivu bezpečnostních složek takto evidován, prý cítí jako velké příkoří, které může ohrozit jeho postavení na veřejnosti a v církvi. Poté, co soud žalobu pravomocně zamítl, řekl Šuvarský iDNES.cz, že je „velmi zklamaný“ a podá dovolání k Nejvyššímu soudu.
V minulosti přitom s obdobnou žalobou naprostá většina lidí uspěla. Od roku 2012 bylo podle Kláry Pěknicové z odboru komunikace ministerstva vnitra podáno celkem 42 těchto žalob, ve 40 případech žalobci uspěli. V jejich případě se nepodařilo ministerstvu vnitra prokázat, že s StB spolupracovali vědomě. Soudy zkoumají, zda existuje takzvaný vázací akt, kterým se dotyční k udávání písemně zavázali. Pokud byl spis včetně podepsaného slibu zničen, je takové prokazování velmi obtížné.
Kromě vědomých spolupracovníků totiž využívala Státní bezpečnost i nevědomé spolupracovníky - takzvané informátory, což byli lidé aktivní například v armádě, Svazarmu, Socialistickém svazu mládeže nebo v KSČ. Ti často nevěděli, že se v organizaci potkávali a hovořili přímo s příslušníky StB. K ničemu se písemně nezavázali.
Také v případě Šuvarského mělo ministerstvo vnitra důkazní nouzi, protože byl jeho spis včetně slibu zničen. Duchovního ale před soudem usvědčili přímo ti, kteří ho v 70. a 80. letech u státní bezpečnosti řídili.
Soudkyně Křesťanová přitom zmínila, že je poměrně neobvyklé, aby si svědci po tolika letech pamatovali podrobnosti. „Bylo zjevné, že všem svědkům osoba žalobce utkvěla v paměti, což vysvětlili relativně věrohodně intenzivním kontaktem s ním,“ uvedla.
Krycí jméno Aspirant
„Setkávali jsme se dvakrát, třikrát týdně,“ řekl o Šuvarském tehdejší příslušník kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli z oddělení pro nekatolické církve Zdeněk Dragoun, který byl Šuvarského řídícím důstojníkem od poloviny 80. let až do sametové revoluce. Pravoslavného kněze popsal jako velice iniciativního, bezskrupulózního a mnohokrát odměňovaného agenta.
Šuvarského podle dostupných informací zaregistrovala StB v roce 1966, nejprve jako informátora, poté ho využívala jako agenta. Měl krycí jméno Aspirant. Dragoun uvedl, že tímto krycím jménem také Šuvarský podepisoval přijetí odměn, kterých prý dostával mnoho. „Jeho finanční složka doklady o odměnách přímo přetékala,“ řekl u soudu Dragoun.
Předsedkyně senátu Veronika Křesťanová se zajímala i o to, jaké informace Šuvarský státní bezpečnosti předával. Podle Dragouna to byly například zprávy z všekřesťanského shromáždění v Praze nebo z častých zahraničních cest. „Když třeba probíhalo zasedání Světové rady církví ve Vancouveru, tak podal obsáhlou zprávu o průběhu jednání, kdo jak vystupoval, o kuloárních rozhovorech a podobně,“ vysvětlil bývalý příslušník StB.
Zdeněk Dragoun také před soudem potvrdil, že to byl on, kdo spis agenta Šuvarského v prosinci 1989 skartoval a to na základě nařízení tehdejšího náměstka ministra vnitra Alojze Lorence.
O něco stručněji vypovídali o Šuvarském další dva řídící důstojníci. Oba svědčili už u obvodního soudu, který žalobu pravoslavného kněze letos v lednu zamítl. V té době šlo o nepravomocný rozsudek. Teď svá slova zopakovali i u soudu vyšší instance, kam podal Šuvarský odvolání. „Myslel jsem, že se odvolávat nebude, protože jsou to pro něj vyhozené peníze,“ řekl k tomu bývalý příslušník StB Jaroslav Dvořák, který podle svých slov řídil Šuvarského asi pět let.
Na dotaz soudkyně vyloučil, že by duchovní nevěděl, s kým se setkává. S StB podle něj spolupracoval dobrovolně. „A taky za to bral peníze,“ dodal Dvořák. Další z vyslechnutých řídících důstojníků Mirek Stránský vyloučil, že by byl Šuvarský nevědomým spolupracovníkem. „Samozřejmě to věděl,“ řekl a doplnil, že on se s ním míval schůzky jednou za dva až tři týdny většinou v konspiračním bytě.
Je to štvavá kampaň, míní děkan
Šuvarský trvá na tom, že se Státní bezpečností vědomě nespolupracoval. Podepsal prý pouze takzvaný slib věrnosti socialistickému zřízení, bez něhož by se nemohl stát duchovním.
Upozornil také na to, že hlavní svědek Zdeněk Dragoun, který proti němu u soudu vystupuje, je ve spojení s bývalým arcibiskupem pravoslavné církve Kryštofem. Kryštof, občanským jménem Radim Pulec, v roce 2013 rezignoval a poté se prý rozjela „štvavá kampaň“ proti Šuvarskému, který údajně zastupuje jiné mocenské křídlo.
Rezignaci arcibiskupa Kryštofa předcházelo obvinění, že má několik milenek a nemanželských dětí, čímž měl porušit mnišský slib. Případem se tehdy zabýval pravoslavný synod (více zde).
Také Radim Pulec byl veden v archivu jako agent. Bývalý řídící důstojník StB Dragoun ale svědčil v roce 1997 u soudu v Pulcův prospěch. Před soudem uvedl, že byl na tohoto duchovního veden pouze pomocný svazek „pro strýčka Příhodu“, což bylo obvyklé u lidí s významnými osobami v příbuzenstvu. Pulec měl tehdy otce ve funkci biskupa. Pozdější arcibiskup Kryštof tak s žalobou uspěl. Soud potvrdil, že nebyl vědomým spolupracovníkem StB.
U soudu, který nyní projednával žalobu Šuvarského, se ukázalo, že kontakty Dragouna s Kryštofem jsou i jiného rázu. „Po roce 1989 se stal (Pulec) mým zpovědníkem. Protože jsem měl co odčinit,“ řekl soudu Dragoun. Uvedl také, že Pulce požádal, aby ho pokřtil a ten 17. listopadu 1989 křest vykonal. Šuvarský to považuje za podezřelé. Ke křtu v dospělosti je podle něj potřebná určitá duchovní příprava, která může trvat několik měsíců. Příslušník StB Dragoun měl být ale Pulcem pokřtěn narychlo.
Šuvarský je v současnosti protopresbyterem (děkanem) pravoslavné církve v Česku. Do loňska byl také dlouholetým správcem chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Jde o chrám, v němž se v červnu 1942 po atentátu na Heydricha skrývali výsadkáři. Šuvarský zde v 90. letech založil Národní památník hrdinů heydrichiády.
Stručný rozsudek. Soud vědomou spolupráci Šuvarského s StB potvrdil:
