Na konci Třicetileté války, byla česká země v rozvalinách. Kromě hrozného zpustošení, v ní nezbylo ani mnoho obyvatel, podle některých historiků méně než million. Mužeme říci, že se stal skoro zázrak. Český národ nezahynul, ale vzchopil se. Vzpomeńte si jen, jaké krasné barokní “Ladovské” vesnice byly vybudovány na troskách těch starých. A za pouhých 300 let, tu nebyli utlačení chudáčci, tady stál sebevědomý národ, s vlastní kulturou a kulturními představiteli, se školami, včetně vysokých, s politickými představiteli a vůdci. Dokázali jsme vybudovat průmysl, jeden z nejvýznamějších v tehdejší Evropě s vlastními průmyslovými podnikateli. Nakonec i s českou byrokracií schopnou spravovat veřejné zájmy.

Tu dobu rychlého růstu a cesty nahoru,na kterou by snad každý národ byl hrdý, nazýváme dobou Temna

Že se někdo nazýval "český pán," to neznamenalo, že by čech a ze mluvil česky, ale to že žil v čechách. Mezi popravenými na Staroměstském Náměstí, bylo nejménš 5 němců jako polena. Ne všichni co začli vzpouru proti panovníkovi a českému králi, tím že vyhodili místodržitele,, Slavatu a Martinice,( kteří pocházeli se starých českých rodu), z okna byli češi. Sám vůdce povstání, hrabě Thurn česky neuměl.

Co je však paradox. My neoslavujeme ty pány co po bitvě odešli do švédskáho vojska a pokračovali v boji, ale ty co zůstali a nebo se vrátili a poslali císaři poníženou prosbu, že litují svěho činu, prosí za odpuštění a chtějí být znovu jeho věrnými poddanými, tedy modedním názvem Kolaboranti. Císař váhal, ale na radu rádců je nevyslyšel . Je to až z podivem jak byli naivní a co čekali. Pan Kryštov Harant, jako velitel dělostřelectva, když přitáhli k Vídni, nařídil vést palbu na císařský palác, císaři do oken a ten zuřil. Jinak se pánové pokusili najít pomoc u turků, do Prahy přijela dokonce vyjednávat turecká delegace, vyjednával s ní pan Budovec z Budova co turecky uměl, stálo ho to hlavu. Nabízeli tureckému sultánovi císaře Ferdinanda rodné Štýrsko.

V obrození bylo nutno probudit národ a tak se vymyslely jiní dějiny než skutečné a ono to pomohla. Proto máme dvojí dějiny, ty vlastenecká a ty skutečné.

Skutečnš to pracuje. Na příklad Kterého čecha to nenaplní vlastenectvím jak 300 moravanů bojovali do posledního a jejich velitel Šlik padl s měčem v ruce.

Ta skutečnost, že to byli němci ts Šumperska, kteří měli za zády a neměli kam utéc a jejich velitel Schlick, když viděl situaci, přešel na stranu císařových katolíků , kde to dotáhl na generála, to nikoho nezajímá. A je to tak lepší.

Mimochodem za krále si vzbouřenci zvolili Fridricha Falckého, němce jak poleno a admádu, zase vedli němci. Je možno se dohadovat, že kdyby vyhráli a zůstali sme ve skupině protestanských německých zemi, znamenalo by to rychlou germanisaci.

Netuším sice (a zajímalo by mě), jestli nám tu prezentujete všeobecně přijímaný, nebo naopak raritní výklad, do jaké míry jste autorem textu... každopádně, bylo to moc zajímavé čtení, za které děkuji.

"Podle původního rozsudku mu měly být uťaty dva prsty jako trest za porušení přísahy věrnosti císaři, dostal částečnou milost, takže byl pouze sťat."

Tehdy všichni věděli, že stětí je přímá a bezbolestná jízdenka do nebe, zatímco utnutí prstů, vytržení jazyka nebo lámání v kole jsou jen nevítaná, bolestná a ponižující zpoždění na trati. Je zvláštní, jak se během čtyř staletí tyto základní vědomosti vytratily z povědomí :-)

Jaký katolík? Prospěchář to byl. Kam vítr, tam plášť...

prospěchář byl spíš jeho brácha Heřman.