"Celou noc jsem nespala, pořád jsem si představovala, jaké to bude, až budu zase s Natálkou," říkala Anna Siváková těsně předtím, než jí lékaři ostravského Popáleninového centra dovolili, aby si v kočárku odvezla svou dceru z jednotky intenzivní péče na pokoj, kde budou spolu, dokud nebude Natálka propuštěna do domácího léčení.
Popálená Natálka se může znovu smátLékaři Natálce odstranili trubičku, která jí bránila v řeči |
"Už se neboj, už jsem u tebe," šeptala matka dceři, která se jí nechtěla ani za nic pustit. "Jsi lehoučká, ale já si tě vykrmím," smála se šťastná matka. Plánuje, že v nemocnici pobudou spolu s dcerkou nejméně čtrnáct dnů. Za tu dobu se musí Anna Siváková naučit základní péči o svou popálenou dcerku.
"Vím, že požár nám a hlavně Natálce změnil celý život, ale nejdůležitější je, že žije," řekla Anna Siváková. Natálka měla popáleno bezmála osmdesát procent těla, specialisté z ostravského Popáleninového centra dosud léčili jen jeden případ tak těžce popáleného dítěte.
Jde o Lukáše Hýbla, který se v roce 2006, když mu bylo sedm, popálil při výbuchu hořlaviny na osmdesáti procentech těla. "Máme zkušenost s popáleninami Lukáše, kde matka dokázala s chlapcem neuvěřitelné pokroky. Bude hodně důležité, jak se podaří pomoc při rehabilitaci matce Natálky," řekl zástupce primářky Popáleninového centra Michal Kadlčík.
Matce Natálky radí Lukášova matka
Matka Lukáše Jana Hýblová už se s Annou Sivákovou setkala. "Podobně jako my před lety vyhráli, dítě přežilo. Ale to nejstrašnější, ta bolest a každodenní práce, je čeká teprve teď, péče o Natálku úplně zbourá život celé rodině," řekla Jana Hýblová.
Natálku největší bolest teprve čekáMyslí si to lékař z oddělení popálenin |
"Vím to," řekla Anna Siváková. Je to holčička, bude to mít těžké žít poznamenaná popáleninami. Ale já ji nedám, i kdybych se od ní neměla už nikdy hnout ani na krok."
Jana Hýblová sleduje případ vypálené romské rodiny z Vítkova, léčbu malé Natálky a tuší, co rodinu ještě čeká. Sama si přesně pamatuje rok, měsíc, den i hodinu, kdy se její sedmiletý syn Lukáš popálil při hře s hořlavinami, které venku s kamarády zapálili. 
"Bylo to sedmnáctého září 2006, deset minut po čtvrté odpoledne," říká žena, které, stejně jako matce Natálky, lékaři řekli, že popáleniny dítě nemusí přežít. "Řekli mi, že takový případ ještě nevyléčili, nikdo tak moc popálený dosud nepřežil. Vždyť Lukáš měl popáleniny třetího stupně na osmdesáti procentech těla," říká Jana Hýblová.
Její syn byl od září 2006 do března 2007 v nemocnici. "Pak jsme konečně odjeli domů a já pochopila, že to nejhorší teprve začíná," říká Jana Hýblová.
A co nyní rodinu Natálky čeká? "Nebude dlouho smět na sluníčko, protože tělo s poškozenou kůží nemá vlastní termoregulaci - reaguje na teplo tak, že se potí jen na hlavě. V prvních měsících je třeba i šest hodin denně rehabilitovat, zachovávat sterilní prostředí," vypočítává jen část péče Jana Hýblová.
S tím, jak její syn rostl, jej čekaly další a další operace, protože popálená kůže není tak elastická a při růstu brání pohybu kloubů. "Je třeba cvičit, i když už dítě nebude chtít a bude plakat. Matka ale plakat nesmí, musí ukázat, že ona je silná. Já si vždycky pobrečím až potom, když jsem sama."
. Zrušená diskuse
Omlouváme se všem slušným čtenářům za to, že jsme zrušili diskusi pod článkem. Někteří jiní ji bohužel zneužívali k opakovaným rasistickým a vulgárním výpadům, které už nešlo mazat jednotlivě.
