Je něco málo po půl deváté ráno a přicházíme k Základní škole Zeleneč. O tom, v jaké obci se nacházíme nás přesvědčuje i samotná škola – příchozí vítá svým pozitivním zeleným nátěrem. „Zapište se nám, kdo jste a za kým jdete,“ instruuje nás jedná z dam na vrátnici.
Už v chodbě si všímám pozitivních nápisů. Jsou ve velkých čtyřlístcích či jen tak rozvěšené na nástěnkách, stěnách nebo dveřích. „Chováme se... Bezpečně. Poctivě. S respektem. Spolupracuji,“ vítá nás plakát jedné z vitráží. Procházíme školou až za ředitelem Jiřím Ptáčníkem, motivačních nápisů ale neubývá – naopak. I v samotné ředitelně, kde sedí i další dvě kolegyně, jsou různě na stěnách rozmístěny pozitivní hesla.
Zlobivé děti potřebují zažít úspěch. Za své chování nemohou, říká Goodman |
„Od začátku mě PBIS (česky Podpora pozitivního chování dětí a žáků - tuto metodu ve škole využívají, pozn. redakce) velmi zajímalo a říkal jsem si, že to může školství někam posunout,“ vítá nás Ptáčník a doplňuje, že i když do křesla ředitele usedl již v rozběhnutém projektu, šlo o jedno z lákadel, proč se o místo ucházel.
Změnou vzorců chování k bezpečné škole
Vysvětluje, že kouzlo ve změně chování u žáků i učitelů spočívá ve změně vzorců chování. Podle něj to funguje dobře ve škole i následně doma. „Je to v přístupu k dětem. Začnete přemýšlet, že jsme tady pro každého žáka a vytváříme prostředí, ve kterém každý může zažít úspěch. Vytváříme mu prostor pro realizaci, byť jsou vždy potřeba pevně dané mantinely, ale ty se dají říct i jinak než zákazem. Třeba formou návodu, jak by se to dalo dělat a děti to přirozeně přijímají,“ říká ředitel.
A rovnou nám ukazuje, jak toho docílit. „Místo zákazu ‚Neběhej‘ řekneme, že po chodbách chodíme pomalu, chodíme vpravo. Hlavně bychom ale měli jít příkladem. Když budeme apelovat, aby děti chodily vpravo a budeme chodit sami vlevo, nebude to fungovat,“ poodhaluje.
CO JE METODA PBISJde o soubor metod, s jejichž pomocí poskytuje pracovník dětem prevenci nebo pomáhá zlepšit jejich chování v oblasti vzdělávání, sociální, emoční a také v oblasti chování. Nejznámějším příkladem podstaty metody je přeměna zákazu běhání v pozitivní příkaz. Místo zákazu Neběhej! volí formu Choď pomalu. |
Základní škola Zeleneč je jednou ze čtyř zapojených do pilotního projektu České odborné společnosti inkluzivního vzdělávání (ČOSIV), která se aktuálně přeměňuje na Society for all. Ptáčník sice přiznává, že nemá srovnání, jak se děti projevovaly v minulosti, aby mohl hodnotit změnu na konkrétních dětech, připouští ale, že pedagogické rady jsou nyní více o tom, co se dětem podařilo, než o jejich prohřešcích, kterých ubývá.
„Naladili jsme se úsměvem“
Martina Listopadová Havlová je zástupkyní ředitele pro první stupeň, kromě toho má na dané škole metodu PBIS na starost. Stejně jako její šéf i ona má úsměv na tváří a vysvětluje, že ji taky zaujala možnost pozitivně změnit svoji mysl. „Řekli jsme si, že je to cesta, jak dál působit na třídy a děti.“ Přestože s metodou prozatím nepracuje celý učitelský sbor, podle zástupkyně k tomu škola směřuje.
„Nejedná se jen o výuku jako takovou, ale i o mimoškolní aktivity a školní družinu. Je to i o chování na chodbách, v jídelně a prostorách celé školy. Třeba u nižších ročníků jsme se učili správně chodit po chodbách, po schodišti. Našli jsme různé formy, jak to předat dětem,“ říká a ukazuje ke dveřím na další chodbu, na nichž je nalepený manuál. Ten čtenáře například upozorňuje, že prvně se ze dveří vychází, pak do nich vchází a do nikoho nemá vrážet.
Bílinská škola s ochrankou je extrém, úspěšné jsou jiné metody, říká antropolog |
Listopadovou Havlovou těší kromě zlepšeného chování u žáků i lepší vztahy s kolegy. „U problémových žáků jsme nastolili podporu a každý den se za nimi zastavíme, pohovoříme s nimi. Vedlo to k tomu, že jakmile dodržují pravidla, cítí se v bezpečí. Ví, co se děje a co ne,“ míní.
Vysvětluje, že se kantoři dětem snaží předávat pozitivní vzorce chování, které jsou namísto záporného začátku „NE“ ve slovech laděny pozitivně. Žáci se pak v daném prostředí bez konfliktu cítí bezpečněji a vnitřně si vyhodnocují dané situace jako lepší než v případě, že by zlobily.
Pochvala a citlivější přístup žáky motivuje
Zvoní na třetí vyučovací hodinu a ve 3.A mají mít zrovna matematiku. Tu učí právě Listopadová Havlová, ale přibržďuje nás u dveří a ukazuje na hlouček čtyř dětí před tabulí. „Děti si na každou hodinu chystají příklady na procvičení samy a navzájem se zkoušejí,“ vysvětluje nám.
Pak už se ale sama ujímá otěží a procvičuje s dětmi počty do stovky. V rámci PBIS postupů nezapomíná dětem děkovat, chválí je a vybízí k dalším ještě lepším výkonům.
Když pak děti odkládají mazací desku, na níž procvičovaly počty, došlo k drobnému zádrhelu – jedna z žákyň neměla nachystaný sešit. „Pamatuješ, co jsme si říkali? Odpovědnost,“ připomněla jí učitelka vlídně a žákyně se při kývnutí na souhlas pousmála.
Škola, kde se žáci i učitelé bojí o život. Hnízda by tady zabili, říká ředitelka |
„Podle mě je to ve škole fajn, dobrá paní učitelka, dobrý děcka. Učení dobrý, líbí se mi tady. Nebojím se do školy chodit,“ povídá nám třeťáček Vojtěch, kterého podle jeho slov vždy velmi potěší, když dostane od učitele pochvalu. „Paní učitelka mě pochválí, když udělám něco dobře, potěší mě to hodně. Snažím se pak víc, motivuje mě to,“ prozrazuje.
Obdobně je na tom i deváťák Adam Hettnar. Popisuje, že od doby, kdy škola najela na danou metodu, k sobě mají žáci i učitelé blíže, navíc se snaží chápat druhou stranu. „Ovlivnilo mě to v přemýšlení, jak se k sobě máme chovat. Změnu vnímám i u učitelů, jsou vlídnější,“ popisuje, zatímco nás o přestávce obstoupil hlouček zvědavých spolužáků. I oni měli již před rozhovorem úsměv od ucha k uchu a spokojeně procházeli chodbou.
Inspekce školu chválí
V roce 2020 zamířila do školy Česká školní inspekce, která ve své závěrečné zprávě zapojení do projektu Podpory pozitivního chování kvitovala. Inspektoři konstatovali, že ve škole se neobjevuje šikana, žádný z žáků nemá snížený stupeň z chování, ve škole navíc neznají ani neomluvené hodiny.
Přesto inspektoři při návštěvě našli i mírné nedostatky – například zmiňují nižší účinnost kontrolního a hodnotícího systému v některých předmětech.
Škola nemá děti vést do zajetí samých jedniček, říká šéfka školy Kellnerových |
Poukázali rovněž na využívání pouze úzkého spektra vzdělávacích forem a metod s negativním dopadem do průběhu vzdělávání v matematice a fyzice na druhém stupni. Zjištění nicméně jdou ještě za bývalou ředitelkou Janou Malou, která v té době školu řídila. V současnosti má škola 652 žáků a skládá se ze čtyř budov.
