Výjimkou by bylo, kdyby uposlechnutím byla porušena jiná, závažnější norma. To, co ze stáda činí právní komunitu, je však skutečnost, že vůči jakémukoli špatnému příkazu mohou lidé protestovat a mohou se domoci jeho zrušení a náhrady utrpěných škod.
V kulturní zemi se nařízení policie poslouchají. Londýnský strážník má autoritu. I nedávný politováníhodný případ Brazilce zastřeleného ve vypjatém období vyšetřování terorismu má pro Brity částečné vysvětlení: slušný člověk před policií neutíká a uposlechne příkaz policie.
V minulosti právě média kritizovala policii, že jsou podobné akce jako CzechTek doprovázeny rušením klidu v okruhu mnoha kilometrů, devastováním pozemků a že končí stohy odpadků a posměchem organizátorů, na kterých si majitelé nic nevezmou.
Vzpomínám si i na jizlivou reportáž o dostupnosti drog na podobném srazu.
Když však veřejná moc zakročí, stane se terčem kritiky.
Je zajímavé, nakolik byla ve zpravodajství některých deníků potlačena objektivní informace ve prospěch emocí. Policie přece informovala o omezeních vždy v předstihu. Policie postavila bariéry, které byly úmyslně prolamovány. Policie vyzvala opakovaně zúčastněné, aby vyklidili prostor.
Žádný z účastníků, který se nechtěl dostat do střetu s policisty, se do něho nedostal. Prali se jen ti, kdo vědomě policii odmítli poslechnout.
Prali se ti, kdo se chtěli prát.
Shrnuto: na jedné straně požadujeme právní stát, ale když se nám ho dostane, voláme po anarchii. Ani já, ani účastníci akce neumíme posoudit, zda byly vydané zákazy oprávněné, či ne. Doufám, že to spravedlivě rozhodne Inspekce ministra vnitra. Ale skutečností je, že zákazy vydané oprávněnými orgány nebyly respektovány.
A to mne naplňuje smutkem. I se soudem mohu nesouhlasit. Ale nemohu jím pohrdat. Nevím, nač si stěžují lidé, kteří namísto užití právních prostředků vědomě nerespektovali zákazy, policejní bariéry a odmítli splnit příkaz vydaný kompetentním orgánem.
Není jednoduché žít s lidmi, kteří namísto respektování policisty, který jen plní rozkaz, na něho plivnou nebo ho těžce zraní kamenem.
Pan Steigerwald se snaží v článku Paroubkův technomasakr namluvit, že policejní zásahy nařizuje zlotřilý předseda vlády. Pan Steigerwald, stejně jako paní Šustrová z LN, má opravdu pozoruhodné představy o fungování státní moci. Zdůrazňuji, že má podpora důslednému postupu policie byla doprovozena podmínkou "pokud bude porušen zákon".
Nic více, nic méně. Veřejná podpora činnosti policie ve směru bránění páchání trestné činnosti vyplývá z mé funkce předsedy vlády. A myslím, že by jí měl rozumět každý, kdo si je vědom, že k sdíleným právům občana v demokratické zemi patří i jeho osobní zodpovědnost dodržovat zákony. To, zda byl při akci CzechTek ze strany jeho účastníků porušen zákon, vyhodnocovala na místě policie. Pokud situaci vyhodnotila tak, že k porušování dochází nebo že se věci vyvíjejí tímto směrem, a rozhodla se pro zásah, bylo to čistě v její kompetenci. Mně jako premiérovi nepříslušelo zasahovat: v okamžiku policejního zákroku jsem kromě toho byl už na dovolené a o způsobu jeho provedení jsem s žádným policistou ani s žádným státním zástupcem nemluvil. Teprve následně jsem o něm byl informován ministrem vnitra.
Proto odmítám jakékoli obvinění z politického ovlivňování zásahu. Jako premiér demokratické země důsledně dodržuji její zákony. Předseda vlády v demokratické zemi nemůže úkolovat policii, stejně jako nemůže nic nařizovat státním zástupcům ani soudcům či soudním znalcům. A předseda vlády nemůže dokonce nařizovat ministrovi vnitra něco, co je výlučně v jeho kompetenci. Doporučuji v této věci i věhlasným komentátorům, aby si prolistovali alespoň pár základních zákonů.
CZECHTEK 2005 - policie vs. techno- vše o technoparty a policejním zásahu
- články, názory, fotografie, infografika
Čtěte přílohu www.idnes.cz/czechtek
